COURAGE
connecting collections

×
Punk v socialismu

Punk v socialismu

Tématem této lekce je punková subkultura v období socialismu. Cílem lekce je skrze příběhy několika skupin popsat vztahy autorit k tomuto fenoménu, který výrazně nezapadal do oficiální ideologie – tedy k hnutím a jejich představitelům, kteří bývali označováni jako devianti. Pozornost bude věnována také typickým punkovým scénám a umožnění veřejné prezentace punku v poslední dekádě státního socialismu.

Klíčové pojmy

  • subkultura
  • punk
  • propaganda
  • fanziny
  • cenzura

Znalosti

  • seznámeni s hlavními platformami undergroundové hudební scény a jejich reprezentacemi v období socialismu, zejména s punkovým hnutím
  • seznámení s kontextem hudební kultury daného období, především se zaměřením na domácí zemi
  • porozumění procesům cenzury, zákazů a sledování
  • porozumění aspiracím kapel a obeznámení s různými variantami opozice v hudbě

Postoje

  • otevřenost k uměleckým přístupům k hudbě
  • schopnost ocenit autonomii umění a hudby
  • schopnost ocenit různé formy opozice proti nařízením socialistické moci

Dovednosti

  • schopnost analyzovat vztah mezi hudebníky a socialistickou mocí
  • schopnost najít informace týkající se punku se zaměřením na domácí zemi
  • schopnost rozpoznat charakteristické rysy opozičního přístupu v konkrétních dílech
  • orientace v registru COURAGE

Punk

Termín „punk“ označuje nejen hudební žánr, ale také subkulturní hnutí (tedy hnutí, které se vymezuje vůči majoritní kultuře). Punk vznikl v letech 1975–76 v Londýně a New Yorku, kdy byly založeny kapely Sex Pistols (Británie) a Ramones (USA), a kdy svoji kariéru zahájila „kmotra punku“ Patti Smith, která měla velký vliv na hudební scénu střední Evropy. Tento hudební žánr i s ním spojený životní styl se staly populární především v prostředí nespokojené mládeže, která byla ovlivněná ekonomickou krizí a nezaměstnaností – mladí lidé se toužili vymanit z institucionalizovaných sociálních, kulturních i hudebních norem. Hnutí odmítalo populární kulturu, konzervatismus a kulturu hippies, a volalo po anarchistické společnosti. Jedněmi z jeho hlavních rysů byly vztek, nekonformní názory, podvratný přístup k životu a ke světu a provokativní oblékání. Punková hudba je charakteristická svou strukturní jednoduchostí a agresivním chováním na pódiu.

Punk v socialistických zemích

Navzdory opatřením socialistických státních složek se hnutí na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let infiltrovalo do zemí východní a střední Evropy. První punková generace se narodila a vyrostla za socialismu. Její postoje ovlivňovalo to, že generace jejích rodičů na otázky týkající se minulosti zpravidla odpovídala tvrdohlavým mlčením. Punková mládež zpochybňovala stávající řád – odmítla apolitický postoj starší generace, občanskou poslušnost a podřízení se státní kontrole, a hledala možnosti jiného života. Provokativní styl oblékání symbolizoval vnitřní integritu a následoval západní trendy – nosilo se roztrhané oblečení, vysoké boty a obnošené kožené bundy. Oblíbené byly také účesy s čírem a užívání spínacího špendlíku jako doplňku.

Od samotného začátku hodnotila státní moc toto „západní chuligánství” jako hrozbu a snažila se punk různými způsoby kontrolovat – kapely i jejich posluchači byli diskreditováni v médiích, policie kontrolovala demonstrace a koncerty byly sledovány Státní bezpečností. V kapelách nebo jejich okolí byli také nasazeni informátoři. Pokud to policie považovala za nezbytné, rušily se koncerty, diváci i členové kapel byli zatýkáni a v extrémních případech i předváděni před soud, který mohl vést k jejich uvěznění. Provokativně oblečení mladí lidé riskovali ztrátu možnosti dalšího vzdělávání i zaměstnání – byli vystavováni neustálému obtěžování v ulicích i na školách a na každém kroku po nich bylo ze strany policie vyžadováno předložení občanského průkazu.

Kapely

Ačkoli politické klima osmdesátých let ve střední a východní Evropě obecně charakterizovalo spíše uvolnění, punkové kapely byly kvůli rebelskému přístupu hnutí neustále vystavovány represím režimu. První kapely v Polsku – The Boors, Kryzys, Tilt, Deadlock, Speedboats a Poerocks – byly založeny v roce 1978. Původně byl polský punk úzce spojen se studentskými kluby a galeriemi umělecké neo-avantgardy a méně se zabýval politikou. Masovým hnutím se v Polsku stal na počátku osmdesátých let, po zavedení stanného práva. Mnoho průkopníků hnutí kvůli represi ze strany státní moci emigrovalo do zahraničí. Brygada Kryzys (Krizová brigáda) byla kvůli námitkám státních složek vůči názvu skupiny zakázána. Československá kapela FPB užívala několik pseudonymů, aby zmátla neustále dohlížející tajnou policii.

Pro státní složky NDR byl „punkový problém” jedním ze stěžejních. Východoněmecká tajná policie Stasi pravidelně pozorovala a vyslýchala hudebníky a umisťovala mezi ně informátory. Skupina Planlos, založená v roce 1980, byla jednou z prvních punkových kapel v NDR. Její frontman Michael Boehlke zpětně hovořil o neustálém obtěžování policií a mnoha výsleších. Schleim-Keim, kapela vzniklá v roce 1981, spolupracovala s dalšími hudebníky na nahrání prvního punkového alba v NDR, DDR von unten (NDR zespodu, 1983). Albu se podařilo proniknout do Západního Německa, kde sklidilo jistý úspěch, v NDR bylo ale šířeno pouze na několika kazetách. Stasi věděla o jeho přípravě, zasáhla nicméně až poté, co album bylo hotové. Dva členové Schleim-Keim, Klaus a Dieter Ehrlichovi, byli zatčeni. Dalšímu, Dimitrimu Hegemannovi bylo zakázáno opustit území NDR.

Podobným způsobem byl perzekvován také L’Attentat (založený v roce 1983). Dva členové skupiny, zpěvák Berndt Stracke a baskytarista Maik Reichenback, byli zatčeni a uvězněni. Až po změně režimu vyšlo najevo, že za jejich uvěznění byl zodpovědný kytarista kapely, Imad Majid, neoficiální zaměstnanec Ministerstva státní bezpečnosti.

V Sovětském svazu nejdříve nabyl punk popularity v Litvě. První punková kapela, Akla Zarna (Slepé střevo) byla založena v roce 1985. V roce 1987 se pak přejmenovala na Inokentijs Marpls. Spolu s dalšími členy hnutí čelili její členové neustálým útokům ze strany státních složek. Televizní pořad, který byl o nich natočen, zůstal zakázán až do roku 1989.

První punkové skupiny v Jugoslávii byly založeny ve Slovinsku (Pankrti, 1977) a Chorvatsku (Paraf, 1976). Československý punk započal skupinou Extempore a jejich vystoupením v obci Libouchec (1979), kde Mikoláš Chadima pronesl na jevišti slovo „sračky”. Rozzuřilo to socialistické autority, které pak usilovaly o jeho uvěznění. Známý je také případ koncertu kapely Energie G, který byl nuceně předčasně ukončen a kapela se nakonec, kvůli neustálému nátlaku ze strany policie, rozpadla.

První maďarská punková skupina, Spions, byla založena v roce 1977 a dohromady odehrála v Maďarsku dva koncerty, z nichž oba byly předčasně ukončeny z důvodu údajných technických problémů. Frontman kapely, Gergely Molnár, který později emigroval do Kanady, byl pod neustálým dozorem – například jeho učitel angličtiny měl za úkol mu zadávat příliš mnoho domácích úkolů, aby mu nezbýval čas účastnit se podvratných aktivit.

Hudba Auróry, kapely z Győru, byla zakázána pro protisystémové texty a samotná kapela obdržela mnoho oficiálních varování ohledně své činnosti. Koncerty kapely Vágtázó Halottkémek (VHK) byly několikrát zrušeny, její členové byli pod dohledem a byla o nich psána detailní hlášení.

Nejproslulejší příběh se ale váže ke kapele ze Szegedu, CPg (Come on Punk Group), která od počátku provokovala autority antikomunistickými texty. Během koncertu, na kterém diváci roztrhali na kusy kuře (což bylo součástí show), byli členové CPg zatčeni a posléze odsouzeni ke dvěma rokům vězení za pobuřování. V roce 1984 členové Közellenség (Veřejný nepřítel) z Veszprému následovali jejich vzor, za což byli odsouzeni k vězení za agresivní chování a zločin vůči státu.

V Rumunsku bylo kvůli silné kontrole státní moci vyvinout „záškodnou” punkovou subkulturu těžší. Několik kapel – například Terror Art a Antipro – se dalo dohromady ve městě Craiova. Od samého počátku byly sledovány tajnou policií. Několik členů kapel bylo zatčeno a někteří byli dokonce během výslechů mučeni.

V socialistických zemích nebylo možné legálně vydávat punkové nahrávky. Ruské kapely Avtomaticheskiye udovletroriteli a Grazhdanskaya Oborona navzdory své velké popularitě nemohly vydat jedinou desku. Jejich domácí nahrávky se distribuovaly jako samizdat – stejně jako hudba bulharské kapely Novi Tsvetya, založené v roce 1979.

„Jemnější” varianty punku byly nicméně nakonec legalizovány. Například polská kapela Tilt hrála na oficiálních festivalech a bylo jim umožněno vydat desku. Maďarská kapela Bizottság (Výbor) se skládala z umělců a nahrazovala pro punk typické vztek a frustraci prvky humoru a grotesky. Skupina dosáhla takové popularity, že byla nakonec oficiálními orgány kulturní politiky schválena. Byla ale nucena ke kompromisům. Vzhledem k asociacím s původním názvem, který konotoval výraz „ústřední výbor“, musela se přejmenovat. Stal se z ní tak A. E. Bizottság (iniciály A. E. označovaly Alberta Einsteina).

Koncem osmdesátých let, v době, kdy Michail Gorbačov zaváděl perestrojku, byly už střety státní moci a umělců ojedinělé. Příkladem tohoto „tání“ může být úspěch sovětské kapely Zvuki Mu, kombinující alternativní rock a post-punk, jejíž album z roku 1989 produkoval Brian Eno –bývalý člen Roxy Music.

Punková scéna

Kluby

Punkové kapely socialistického období hrály zejména v alternativních klubech. Koncert britské kapely Raincoats byl uspořádán v galerii Remont ve Varšavě, kterou vedl Henryk Gajewski. Konal se 1. dubna a je považován za jakousi předehru polského punku. Remont byl v roce 1979 zavřen, načež Gajewski otevřel Post Remont, který se místo výstav zaměřoval na vzdělávání a alternativní subkultury. Poté co Gajewski emigroval, primárním prostorem pro varšavskou punkovou scénu se stal studentský klub Hybrydy.

Ve Slovinsku poskytovaly punkové subkultuře prostor tři alternativní kluby (jejich příběh je zdokumentován ve sbírce FV 112/15 v registru COURAGE). Disco Študent/ Disco FV (1981–1983), centrum pro mládež Šiška (1983–1984) a Kersnikova 4 (K4) (1984–) často hostily hardcore punk, heavy metal a vystoupení DJů. Tyto kluby také často uváděly divadelní představení skupiny FV 112/15 a koncerty kapely Borghesia (vedené Nevenem Kordou), která koncipovala svá vystoupení jako punkové divadlo.

V Československu byly prvním festivalem, kde mohly vystoupit punkové kapely, Pražské jazzové dny, organizované v květnu a listopadu roku 1979. Staly se inspirací pro mnoho dalších kapel. Na konci osmdesátých let nicméně státní moc zahájila proti punku rozsáhlé tažení: nežádoucí kapely byly zakázány a umístěny na černou listinu, a na přívržence punku útočila policie i média. Hnutí ale nebylo poraženo: právě touto dobou se začalo formovat více kapel, tentokrát i mimo hlavní město (FPB, Visací zámek, Plexis, Zóna A).

Fekete Lyuk (Černá díra), otevřená v roce 1988, byla nejdůležitějším alternativním klubem v Budapešti doby konce socialistického režimu. Stala se kultovním prostorem, protože navzdory neustálé přítomnosti policie si její návštěvníci užívali poměrně velkou míru svobody. Pódium Fekete Lyuk hostilo různé hudební žánry – punková scéna se tam přesunula po zavření klubu Kispest. Často zde hrály kapely jako Auróra, VHK, Trottel, Hisztéria a Bizottság.

Fanziny

Fanziny jsou amatérské tištěné publikace produkované fanoušky literatury, hudby nebo filmu. První punkový fanzin v Polsku se jmenoval QQRYQ a založil jej Piotr „Pietia“ Wierzbicki v roce 1985. Jeho první a druhá edice neměly velký úspěch, ale třetího vydání se rozšířilo 50 kopií a tím získal fanzin mnoho spolupracovníků, korespondentů, distributorů a čtenářů. QQRYQ se spolu s fanzinem Antena Krzyku z Vratislavi brzy zařadil mezi jedny z nejvýznamnějších hardcore punkových magazínů v Polsku. Wierzbicki také dal počátek obrovské soukromé sbírce obsahující kazety, články a fanziny z osmdesátých let.

Umělecké album Polski punk 1978-1982 obsahuje fotografie, fanziny, letáky a poznámky o vůdčích osobnostech první vlny polského punku. 1000 výtisků jeho prvního vydání, publikovaného fotografkou Annou Dąbrowskou-Lyons v roce 1999, se okamžitě vyprodalo. Dabrowska-Lyons plánuje vydání druhé edice v roce 2018.

Berlínský Substitut je největší archiv punkové subkultury v NDR. Založil ho Michael Boehlke, člen skupiny Planlos. Shromažďuje texty písní, plakáty, letáky, sbírky textů, typické punkové oblečení a malby.

Sbírka plakátů Tamáse Szőnyeie obsahuje dokumenty o alternativním životě v Maďarsku v osmdesátých letech, zejména o nové vlně a punkových hnutích.

Dokumentace punkového života tohoto období se nachází také ve sbírce Ference Kálmándye nebo ve sbírce historika Gábora Klaniczaye.

Sbírka fotografií Fortepan, zaměřená na fotodokumentaci 20. století, je volně přístupná. Obsahuje velké množství fotografií každodennosti undergroundového a punkového hnutí.

Výstavy

Novinářka a fotografka Anna Dabrowska-Lyons byla jednou z nejdůležitějších osobností punkových kruhů ve Varšavě. Ačkoli sama tvrdí, že nikdy nebyla sledovaná ani cenzurovaná, emigrovala v roce 1986 do Anglie. Její portrétní fotografie osobností první vlny punku byly poprvé vystaveny v roce 1983 ve Varšavě.

Dabrowska se ve svých portrétech soustředila především na vyjádření emocí a atmosféry.

Výstavou Fuck 89 ve varšavském ADA, alternativním kulturním centru, se anarchisticko-punkové hnutí prezentovalo v době změny režimu. Výstava představila fotografie, letáky, brožury a fanziny, a provázely ji koncerty, rozhovory, workshopy a filmové projekce.

Výstava Warsaw Punk Pact se konala v roce 2017 a jejím cílem bylo oslavit 40 let punku ve východní a jihovýchodní Evropě. Výstava byla doprovázena proslovy, prezentacemi a filmovými projekcemi.

Výstava ostPUNK! – too much future byla zahájena v roce 2005 v Berlínu a později byla prezentována v Drážďanech a Halle. Scénář ostPUNK! byl vypracován Michaelem Boehlkem a Henrykem Gerickem, bývalým zpěvákem kapely Leistungsgleichen. Dokumentární film stejného názvu byl natočen v roce 2007 ve spolupráci s Carstenem Fiebelerem a prezentoval šest bývalých představitelů hnutí vyprávějících příběhy ze svých životů. V březnu roku 2018 v Rijece byla organizovaná výstava věnovaná punkové kapele Paraf. Novinář Velild Dekic na ní prezentoval řadu fotografií, obalů alb a dalších dokumentů o kapele. Graffiti, vytvořené členy kapely v roce 1977 na schodišti v Rijece, bylo prohlášeno za kulturní památku.

Punk´s not dead

Koncem osmdesátých let se původní společenské rozhořčení uklidňovalo a punková subkultura ztrácela svoji důležitost. Hnutí ve střední i východní Evropě nadále existuje, reprezentuje ale spíše hudební než politický trend a často se kombinuje s dalšími žánry (rock, metal, hardcore, rap).

Cvičení

Práce s registrem

Podívejte se na první dílo ve sbírce plakátů Tamáse Szőnyeie.

Kdo byla Anna Franková a co reprezentoval slogan „No future“ („Žádná budoucnost“)?

Podívejte se na film Aby si lidi všimli (1988. rež. Vladislav Kvasnička) a odpovězte na následující otázky (film je také dostupný na serveru YouTube):

a.) Kdo ve filmu vystupuje?

b.) V jakém prostředí se aktéři filmu pohybují? Přiřaďte prostředí k jednotlivým aktérům.

c.) Jak byste pojmenovali pozici autora snímku? Jaký je jeho vztah k punkové scéně?

d.) Jaký byl vztah státní moci k punkové scéně v osmdesátých letech, a jaký byl vztah punku k autoritám?

e.) Jak se dá charakterizovat vizuální podoba punku?

V jaké dočasné kapele spolu hráli tři členové kapely Bizottság? Vyhledejte odpověď v registru COURAGE.

Vyberte jednu punkovou kapelu, která působila před rokem 1989 a prezentujte ji spolužákům.

Jaký význam měl hudební vzdor v Rumunsku, jednom z nejrepresivnějších režimů socialistického bloku? Podívejte se na práci Andreie Partoșe v registru COURAGE.

Pravda, nebo lež? Najděte odpovědi v registru COURAGE. Špatné informace nahraďte správnými.

Výstava Infernal golden age si vypůjčila svůj název z písně kapely ETA.

Historik Gábor Klaniczay, který byl klíčovou postavou opozice, zdůraznil ve svém textu, že nejlepší okamžiky maďarské nové vlny a opozice nebyly zdokumentovány, proto paradoxně jejich nejrozsáhlejší dokumentace pochází od policie a tajných služeb.

Undergroundová hudba není v maďarském Rock Museu příliš zastoupena.

Na letáku kapely Kryzys Romansu je symbol anarchie.

Krátký film I Could live in Africa je o punkové kapele nazvané Izrael.

Další úkoly:

Poslechněte si punkovou píseň, která byla napsána v jazyce, kterému nerozumíte (např. UMCA od CPg, záznam koncertu VHK, Kinderkrieg od L’Attentat, Tere Perestroika od J.M.K.E.). Co tato píseň vypovídá o náladě a názorech autorů? Vysvětlete pojem „subkultura“.

Jaké znáte subkultury kromě punku?

Zjistěte, co přesně znamená „anarchie“. Připravte o tom prezentaci.

Proti čemu byste se bouřili dnes? Napište o tom text v „punkovém“ stylu. Pokud hrajete na hudební nástroje, můžete pro něj složit i hudbu.

Barbara Hegedüs