COURAGE

connecting collections

 Deníky v podobě samostatných sešitů byly psány Milanem Jelínkem průběžně, ale nikoli každý den. Jelínek si zde zaznamenával své každodenní dojmy, komentoval aktuální dění, velkou část tvoří výpisky a reflexe knih, které četl. Deníky dokládají myšlenkový svět nadšeného komunisty, posléze kritika a znechuceného zklamaného člověka z posrpnového vývoje. Zásadní jsou ale jeho nijak nešifrované či „necenzurované“ zápisy pojednávající o vydávání samizdatových titulů a pořádání bytových seminářů v rámci aktivit Vzdělávací nadace Jana Husa. Zajímavé jsou rovněž jeho charakteristiky dalších osob, s nimiž se v rámci akademického i disidentského prostředí stýkal.

Diplom významné kulturní švédské ceny Monismanien, která inspirovala vznik Nadace Charty 77 ve Stockholmu. Nadace byla založena z iniciativy spisovatele Václava Havla poté, co občanskému hnutí Charta 77 byla udělena cena Monismanien za „její boj za prosazení základního lidského práva na svobodu vyjádření“. Z pověření Charty 77 převzal 4. 12. 1978 cenu na uppsalské univerzitě z rukou jejího rektora profesor František Janouch, který při této příležitosti přečetl dopis mluvčích Charty 77 Václava Havla a Ladislava Hejdánka. Cena, která byla dotována částkou 15.000 švédských korun, byla použita k založení fondu na podporu československých občanů, pronásledovaných za účast v Chartě 77 a také rodin čs. politických vězňů. Při příležitosti udělení ceny Monismanien byla adresována výzva ke skandinávské a mezinárodní veřejnosti k podpoře pronásledovaných odpůrců komunistického režimu v Československu. Po úspěšné odezvě se podařilo získat další prostředky od soukromých dárců i organizací. Tak se tato podpůrná činnost formalizovala a byla založena Nadace Charty 77, která až do roku 1989 podporovala československou opozici. Nadaci po celou dobu jejího působení vedl profesor František Janouch. Diplom kulturní švédské ceny Monismanien je ve sbírce pouze v kopii, originál byl pravděpodobně poslán mluvčím Charty 77 do Prahy.

Dopis Ivana Medka z května 1982, v němž oznamoval založení Tiskové služby ve Vídni, prostřednictvím které rozesílal aktuální informace z Československa, především dokumenty Charty 77 a sdělení VONS na více jak 70 adres zahraničních a exilových institucí.  

Dopis Juliany Jirousové (tehdy ještě Stritzkové) významnému představiteli československého undergroundu Ivanu Martinovi Jirousovi ze dne 10. září 1974 je prvním z jejích dopisů, které jsou uloženy v pražské knihovně Libri prohibiti. Nejedná se o list, který byl zaslán do vězení, jako většina položek této sbírky, a snad i proto se dosud nedočkal publikování. Byl napsán ještě před svatbou Jirousových v roce 1976, nebyl předmětem cenzury, přesto a snad i právě proto se z něj dozvídáme o vztazích v undergroundu, přátelstvích, ale i o běžném životě, který I. M. Jirous a Juliana Stritzková vedli. Stritzková se v něm zmiňuje mimo jiné o písních undergroundového písničkáře Karla Soukupa alias Charlieho, manželech Daníčkových (Jiří Daníček byl básník, dramatik, scénárista, překladatel a politický vězeň. Jeho žena Vlasta, v dopisech oslovovaná jako Amálka, byla blízkou přítelkyní Juliany Jirousové), ale také psychiatrech, které musel Jirous navštěvovat.