COURAGE

connecting collections

To nejdůležitější, co Olga Karlíková vnesla do českého výtvarného umění jsou její záznamy zpěvu ptáků, letu ptáku, zpěvu žab, velryb a dalších tvorů. To se objevuje od 60. let, kdy stále více odjíždí z Prahy na Mělnicko, kde zaznamenává zpěvy ptáků. Rychle si nachází svůj grafický jazyk, který se podobá seismickému záznamu. Záznamy se rozvíjely s kresebné podobě, kdy chodila brzy ráno, aby ty zpěvy zaznamenávala. Měla role papíru, na které po několik hodin zaznamenávala zpěv v době, kdy je nejintenzivnější a hledala obrazovou podobu. Jemnými náčrty zaznamenávala pokaždé jiné kontury múzické jarní a letní krajiny, kde vzduch rozechvívali skřivani, pěnkavy, sedmihláskové, kosové, sýkorky, vlaštovky, vrány a rorýsové, které nazývala jejich odborným názvem „svišťouni“. V cyklech záznamů zpěvů ptáků převažuje pozitivistická metodičnost. Autorka se pečlivě věnovala odborné literatuře z oborů ornitologie, etologie, konvergence umění, vědy či filosofie.

Zpěvy ptáků jsou pro ni ikonické. Olga Karlíková bývá považována za zakladatelku konceptuálních tendencí v českém umění. 

Milan Knížák je významný představitel českého akčního umění. Od začátku šedesátých let se věnoval performativnímu umění, tzv. happeningům, které byly realizovány nejčastěji na ulici, především v Praze. Jejich cílem bylo přiblížit umění běžnému životu. Účastníci, kteří byli dle Knížáka hlavními a nepostradatelnými nositeli děje těchto akcí, byli zapojováni do hry, zatímco akce měly vstupovat do jejich životů. Akce tak v Knížákově interpretaci nesměly být fiktivní, ale musely být tím, co skutečně byly. V ulicích Prahy realizoval Knížák též různé instalace – krátkodobé výstavy. Některé z nich byly fotograficky zdokumentovány. V roce 1963 založil s přáteli skupinu „Aktuální umění“, později nazývanou „Aktual“, která se na tvorbě akcí podílela. Od konce šedesátých let a v letech sedmdesátých pak Knížákovy akce získávaly spíše obřadní a rituální charakter. Některé akce skupiny Aktual z let 1962 až 1969 Knížák zdokumentoval v unikátní dokumentární knize nazvané "Útoky" s originálním a nekonformním výtvarným pojetím, kterou v březnu 1971 prodal Památníku národního písemnictví spolu s druhou rukopisnou knihou dokumentující rovněž akce Aktualu v šedesátých letech s titulem "Hry a obřady". Obdobné dokumentární knihy vytvářel Knížák od roku 1964 a stávaly se prostředkem umělcova vyjádření a zachycení jeho práce, myšlenek i atmosféry. Knihy mívaly nepraktické desky (například z cementu, drátů či hřebíků), aby „neumřely v knihovně”. Obsahovaly dobové dokumenty, scénáře akcí, texty, fotografie, kresby, koláže osobní předměty i části uměleckých děl. Knížákovy dokumentární knihy, kterých vzniklo několik desítek, tak byly současně dokumentem i uměleckým objektem. "Útoky: Kniha akcí Aktuálu 1962–1969" je dodnes součástí Literárního archivu Památníku národního písemnictví a spolu s Knížákovou knihou "Hry a obřady Aktuálu 1963–1969" tvoří fond Milana Knížáka.

Už během listopadové revoluce začali studenti archivnictví Filozofické fakulty UJEP v Brně vytvářet archiv dokumentů, fotografií, plakátů, transparentů a dalších předmětů této pohnuté doby. A nejenže docházelo k jejich fyzickému soustřeďování, nýbrž celá živelně rostoucí sbírka začala být studenty organizována a nakonec, během roku 1990 byla také kompletně uspořádána. Fundamentem její organizace se stalo několik sešitů, nazvaných jako inventáře, které představují soupisy jednotlivých částí sbírky. Existuje tedy např. inventář dokumentů, fotografií, novin, závodů. Jsou psány ručně do běžných školních sešitů a dodnes představují klíč, dle něhož je možné se v objemném konvolutu artefaktů orientovat.

Ve sbírce Jazzová sekce uložené nyní v Národním archivu se nachází přepis textu dopisu manželek zatčených členů vedení Jazzové sekce Kanceláři prezidenta republiky ze 7. září 1986, který pořídil Ivan Medek ve Vídni 9. září 1986. Signatář Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Ivan Medek, který v roce 1978 odešel do rakouského exilu, založil ve Vídni tiskovou agenturu, která většinou telefonickou cestou sbírala informace z prostředí nezávislých občanských iniciativ většinou o politických procesech v Československu a porušování lidských a občanských práv ze strany komunistické moci. Tyto zprávy posílal dále mj. západním organizacím zabývajícím se (ne)dodržováním lidských práv ve světě, které organizovaly kampaně za politické vězně a pomáhaly vyvíjet nátlak na představitele moci ve státech s totalitními nebo autoritářskými režimy, aby vězně svědomí propustili a neporušovali základní svobody občanů ve své zemi. Zda měl dopis manželek prezidentovi republiky bezprostřední vliv na osud zadržených, nevíme, ale v západních zemích byla organizována celá řada kampaní, které nakonec vyústily v propuštění většiny zadržených členů Jazzové sekce a v rozsudky s mnohem mírnějšími tresty, než bylo navrhováno.