Západočeský underground a Kronika Patologického orchestru města Mariánské Lázně
Klíčovým bodem mariánskolázeňské podzemní kultury a komunitních setkání „závadové mládeže“ byl služetínský statek hudebníka Dana Mráze. Jeho manželka s dětmi emigrovala, což Mrázovi rozvázalo ruce, neboť se nadále nemusel obávat o perzekuci členů rodiny, a tak otevřel svůj dům přátelům – hudebníkům. Na Danův barák ve Služetíně pak začali jezdit i lidé a kapely ze západních Čech (kupříkladu The Suřík z Plzně) a hlavně z Prahy, jako třeba Psí vojáci Filipa Topola nebo dadaistický soubor Ženy, jehož členem se Mráz na čas stal. Tyto aktivity ovšem časem přitáhly i pozornost státních bezpečnostních složek. Undergroundové akce proto bývaly často přerušeny zásahem policie. Ty probíhaly v letech 1985–1987. Tlak vyvíjený na Mráze byl stále silnější, až mu byl v roce 1987 statek vyvlastněn.
Mráz byl také baskytaristou zásadní androšské (undergroundové) skupiny Patologický orchestr města Mariánské Lázně, která na jeho statku často vystupovala nebo pořádala své umělecké happeningy. Tento soubor kapely a dalších, na ni navázaných umělců, neboť kromě vlastní hudební produkce měla i svou výtvarnou sekci, při vystoupení často kombinoval právě vizuální umělecký projev a další performance se zvukem kapely. Lze je řadit do tzv. post-knížákovské generace, ovlivněné Aktuálem Milana Knížáka. Mimo koncertů se skupina věnovala i pořádání výstav a další kulturních událostí. S kapelou Patologický orchestr města ML vystupoval i „šílený“ básník a výtvarník Jiří „Svině“ Fiala zvaný též Fík. Skupina představuje ústřední bod a projev undergroundové kultury konce sedmdesátých let a let osmdesátých v Mariánských Lázní.
Kronika dokumentuje v několika svazcích působení undergroundového společenství hudebníků, výtvarníků a dalších umělců a osobností v Mariánských Lázních, později nazvaných Patologický orchestr města Mariánské Lázně. Kromě dokumentace vlastní činnosti skupiny, seznamu koncertů a dalších aktivit, obsahuje kronika také dokumentaci postihů, kterým kapela čelila. První záznamy v kronice odkazují na výtvarné akce poloviny sedmdesátých let a mapují dění v Mariánských Lázních a okolí z undergroundové perspektivy a následně postihují vlastní činnost kapely v osmdesátých letech. Kronika kombinuje řadu fotografií a text a podle Stárkových slov se jedná o unikátní soubor jak svým obsahem, tak svým rozsahem, o zásadní pramen pro dějiny českého undergroundu. Dostupná je online, bez omezení, a fyzicky je uložena v rámci sbírky Františka Stárka.
