Memorandum je nejvýznamnějším krokem Svazu Cikánů-Romů v otázce uznání národnostního statutu pro Romy. Bylo vypracováno dne 17. 4. 1970 společensko-vědní komisí Svazu. V memorandu komise konstatovala, že dosavadní určení, kdo jsou Romové, je nedostatečné. Memorandum uvádí, že až vznik SCR umožnil Romům, aby se přihlásili ke své národnosti. Autoři totiž romskou problematiku nepovažovali pouze za sociální problém, ale uvědomovali si také národnostní vymezení a jeho potřebu. Národnostní určení chápali jako stabilizaci práva existovat se svou etnickou determinací, svébytností. Odlišnost Romů chápali i na základě kultury, jazyka, hudby, folkloru, norem chování a dalších. Akceptovali námitku neexistence vlastního území, nicméně argumentovali také tím, že v SSSR byli Romové uznáni jako národnost. Romové byli u Čechách druhou největší minoritou, hned po Maďarech. Romové, dle Memoranda, neaspirovali na samostatné školy či zavedení romštiny jako úředního jazyka, ale chápali status národnosti jako „právo, nikoliv direktivu“. 

Memorandum nebylo zamýšleno jako politický nátlak, přesto tak bylo pochopeno a bylo tvrdě napadáno stranickými orgány. Za iniciátorku Memoranda byla označena doktorka Milena Hübschmannová, známá romistka a členka společensko-vědní komise SCR. Výsledkem bylo, že „oddělení školství a vědy ÚV KSČ uplatnilo vliv na zkoumání této otázky a nepřipustilo, aby dílčí vědecké poznatky byl přenášeny do politické praxe k živení nesprávných tendencí.“ Na základě reakce stranických orgánů pak na podzim roku 1970 ÚV SCR upustil od prosazování memoranda.

Memorandum se nachází ve sbírkách Muzea romské kultury, kam bylo přidáno spolu s pozůstalostí Miroslava Holomka.