Ustavující sjezd Svazu Cikánů-Romů zasedal dne 30. 8. 1969 v Brně. Na sjezdu bylo přítomno 176 delegátů z Čech, Moravy a Slezska s majoritou mužů. Sjezdové zasedání zahájil Antonín Daniel, člen ústředního výboru. Na sjezdu byli zástupci různých ministerstev a státních a stranických orgánů. Po úvodním přivítání uctili účastníci sjezdu romské oběti nacismu. Zásadními projevy byly řeči Tomáše Holomka a Miroslava Holomka. Tomáš Holomek zahajoval jednání a dle něj byla minulost Romů charakterizována „… útiskem, pronásledováním, rasovou diskriminací a snahami po násilné asimilaci, s tendencemi fyzické likvidace a genocidy.“  Období po válce viděl jako novou naději pro Romy. Podle Tomáše Holomka se měl Svaz stát prostředkem k „seberealizaci Romů, z nichž byla téměř třetina negramotná a většina z nich žila v těžkých sociálních poměrech.“ Po úvodním projevu Tomáše Holomka následovala diskuze, kde více než 20 delegátů vystoupilo se svými příspěvky. Závěrečný projev pronesl Miroslav Holomek, který shrnul diskuzi a také charakterizoval budoucí činnost svazu a jeho zaměření. Označil nejzávažnější problémy, se kterými se romská komunita potýká a určil je jako prioritní úkoly. Mezi nimi byly například otázky zdravotní, sociální, vzdělávací, bytové atp. Stejně tak se věnoval otázce romské komunity a také důležitosti podporování a vytváření romské hrdosti. Tento příspěvek ukončil první sjezd Romů v českých zemích.