Laické katolické sdružení Opus bonum založil v roce 1972 ve Frankfurtu nad Mohanem Jan Anastáz Opasek, který byl zpočátku také předsedou sdružení. Mělo za cíl uchovat a rozvíjet českou a slovenskou křesťanskou kulturu v exilu. Aktivity zahrnovaly péči o duchovní dědictví, přednášky a konference, které byly pořádány ve severobavorském Frankenu. Brzy se ovšem sdružení Opus bonum stalo jedinečnou ideovou konfrontací nejrůznějších názorových proudů uvnitř československého exilu. Aktivity Opus bonum v Československu vyvolávaly dezinformační reakci, kdy se představitelé režimu pokoušeli falešně interpretovat události a aktivity Opus bonum.
Opus bonum vzniklo jako spolek zaměřený převážně na otázky lidské existence, alespoň takto jej viděl jeden ze zakladatelů Vladimír Neuwirth. Během druhé poloviny 70. let se v rámci spolku vedly spory ohledně budoucího zaměření spolku. Zásadní byl názor Anastáze Opaska jako předsedy spolku, který rozhodl, i v reakci na vytvoření Charty 77, že Opus bonum bude jakousi otevřenou celoexilovou platformou. Toto také vedlo k Opaskovu přesvědčení, že Opus bonum by mělo „za křesťany“ Chartu 77 podpořit. Věděl, že lidská a občanská práva, za které se Charta stavěla, se týkala také církví v Československu a obecně postavení náboženství. Koncem února 1977 se Opus bonum postavilo na Chartu 77 a vyjádřilo přesvědčení, že „vydání Charty 77 je od smrti Jana Palacha největší událostí v Československu.“
Poté, dle příkladu Charty 77, začalo Opus bonum pořád tzv. sympozia a zvát na něj osobnosti z celého československého exilu. Snažili se vybírat osobnosti napříč ideovými proudy, vedle křesťanských konzervativců zvali i progresivně smýšlející, exkomunisty stejně jako liberály a socialisty, atp. Ivan Medek o sympoziích ve Frankenu napsal: „Ve Frankenu se otevřela řada témat, o nichž by se jinak vůbec nehovořilo, například otázka února 1948, problém kolaborace, vztah k bývalým komunistům, role Edvarda Beneše, mnichovská kapitulace a další. Někdy tam pochopitelně došlo i k osobním konfliktům, ale ty se většinou ventilovaly v malém baru nebo v místní hospodě. Ovšem skutečnost, že se alespoň pro ten okamžik debaty podařilo integrovat nejrůznější názorové proudy československého exilu, doslova posadit jejich představitele za jeden stůl, považuji za nesmírně důležitou.“ (Medek, Ivan: Děkuji, mám se výborně, s. 95-96).
Sympozia ve Frankenu a také činnost Opus bonum vyvolávala masové dezinformace v Československu, ale také mezi exulanty hlavně z řad politických vězňů, antikomunistů a odbojářů. Již první setkání ve Frankenu vyvolalo kontroverze. Konalo se v roce 1978 ve výročí komunistického puče (23.-26.2.) a téma bylo „Únor 1948 očima vítězů a poražených po třiceti letech“.
Opus bonum si kladlo jako hlavní cíl své činnosti zprostředkovat dialog, vytvářet pro něj prostor a předpoklady. V pořádání setkání pokračuje Opus bonum až do dnešních dnů.