„Mají dějiny smysl?“ je třetím esejem z Patočkova nejvlivnějšího a nejslavnějšího díla „Kacířské eseje o filosofii dějin“. Tento soubor, složený ze šesti esejů zabývajících se filosofií dějin, bývá mnohými autory považován za Patočkovo nejoriginálnější dílo. „Kacířské eseje“ byly poprvé publikovány v Československu v roce 1975 v samizdatových edicích Petlice a Kvart. Později, v roce 1988, byly „Kacířské eseje“ otištěny v samizdatovém sborníku „Archivní soubor Patočkových prací“. Oficiálně však mohl tento text v Československu vyjít až v roce 1990. Do té doby se nicméně ve světě objevilo několik překladů tohoto Patočkova vrcholného díla, z nichž nejvýznamnější bylo zřejmě francouzské vydání z roku 1981 s předmluvou Paula Ricœura a doslovem Romana Jakobsona. Text „Kacířských esejů“ vznikal souběžně s probíhajícím cyklem Patočkových přednášek zabývajících se filosofií dějin, který byl zahájen v září 1974 na pražských Vinohradech v bytě malíře Pavla Brázdy a zakončen byl v červnu následujícího roku na Kampě v ateliéru fotografa Jaroslava Krejčího. Podle Ivana Chvatíka tyto přednášky i text „Kacířských esejů“ velmi ovlivnily československé intelektuální prostředí a Jan Patočka se stal „významným disidentem“, a to i v očích Státní bezpečnosti. Přednáškový cyklus byl iniciován mladým polským filozofem Krzysztofem Michalským, který si od roku 1973 s Janem Patočkou dopisoval a konzultoval s ním svou disertační práci o filosofii Martina Heideggera. Michalski Patočku požádal o napsání esejů o fenomenologickém pojetí dějin pro polský filozofický časopis Znak, kvůli zostřující se cenzuře však byl ze zamýšlených esejů nakonec publikován pouze text „Mají dějiny smysl?“ (Srov. Jan Patočka. 1975. “Czy dzieje mają sens?” Znak, č. 11–12: 1396–1414, přel. Krzysztof Michalski). Tento esej vychází z Patočkovy přednášky konané v únoru 1975 na pražské Kampě v ateliéru Jaroslava Krejčího. V Archivu Jana Patočky je uložen Patočkův strojopis tohoto textu s ručně psanými poznámkami a opravami. Tento originální strojopis byl objeven v roce 2005 díky českému filosofovi a Patočkovu příteli Jaroslavu Kohoutovi.