Evangelický farář a signatář Charty 77, který byl pro své politické názory vězněn a nucen odejít do exilu, se narodil 18. 10. 1942 v Praze. Po peripetiích s dokončením střední školy a práce v dolech studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu až v letech 1964–1968. Po její absolvování působil tři roky jako farář, dokud mu v roce 1971 nebyl odejmut státní souhlas s výkonem duchovní služby. Poté až do roku 1976 pracoval na hradě Houska jako kastelán, kdy byl zatčen a v procesu s undergroundovou skupinou Plastic People of the Universe odsouzen k osmi měsícům vězení. V následujících třech letech se jako signatář Charty 77 nemohl vrátit ke své původní profesi a živil se převážně jako umývač oken. Zlom v jeho životě přišel v roce 1980, kdy byl nucen odejít do exilu. Usadil se ve Švýcarsku, kde od roku 1981 opět působil jako farář. V Československu a poté v České republice, kam se natrvalo vrátil v roce 1997, vykonával duchovní službu v letech 1990–1992, 1997–2002 a 2007–2011. Tuto práci kombinoval s veřejnou a politickou činností, mezi níž patřila funkce poslance ve volebním období 2002–2006 a zmocněnce vlády pro lidská práva v letech 2004–2006.

Karásek se věnoval také hudební a literární činnosti. Jako písničkář začal vystupovat od 70. let, jeho písňové texty byly publikovány v samizdatových sbornících, např. Hodina naděje (1978), Básníci pražského undergroundu (1986), ale také v exilových publikacích a po roce 1989 oficiálně. Do jeho literární tvorby patří především texty kázání Boží trouba (2000) a Tři kázání o Jonášovi (2007). Na Karáskově hudebních i dalších dílech se podepisovalo jeho profesní zaměření, usiloval o aktualizaci evangelia, tematizoval biblická poselství v konfrontaci s životním stylem současnosti. S undergroundem ho pojila forma uměleckého sdělení, která se vyznačovala provokací, sarkasmem a jistou naturalistickou názorností.