František Stárek (nar. 1952) je bývalým disidentem, signatářem Charty 77 a členem, propagátorem a tvůrcem tzv. druhé kultury neboli undergroundu.

Na počátku sedmdesátých let se Stárek po ukončení střední školy přesunul do Prahy, kde se zapojil do okruhu undergroundu, ve kterém byl známý pod přezdívkou Čuňas.

Podílel se na organizování hudebních produkcí, přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém „soudním procesu s Plastiky“ (1976) byl odsouzen pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, z důvodu organizování přednášek a koncertů režimem netolerovaných umělců (konkrétně Svatopluka Karáska a Ivana Magora Jirouse).

Stárek se také podílel na distribuční a organizační činnosti Charty 77 a patřil k jejím signatářům. Jeho patrně nejvýznamnějším počinem v rámci tzv. druhé kultury, bylo redigování a vydávání samizdatového periodika Vokno, kam také autorsky přispíval. Vokno se brzy stalo ústřední tiskovinou a informačním kanálem českého undergroundu a následně na sebe navázalo další aktivity související s kulturní opozicí a nezávislou kulturou.

Kromě svých aktivit v rámci Charty 77 a Vokna spolupracoval Stárek aktivně s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a dalšími občanskými a opozičními hnutími, i přeshraničními, například s polskou Solidaritou, a soustavně se věnoval pořádání různý kulturní a hudebních akcí.

Mimo svou opoziční, kulturní a „podzemní“ činnost působil Stárek v řadě profesí a pracovních pozic od geofyzika až po figuranta, lesního dělníka a topiče.

Po pádu komunistického režimu, kterým byl za své aktivity několikrát perzekuován a vězněn, se krátce nadále věnoval periodiku Vokno, posléze ale nastoupil k českým tajným službám, konkrétně k BIS (1990-2007). Po ukončení činnosti v rámci BIS začal působit jako výzkumný pracovník na oddělení výzkumu 1945-1989 v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kde se věnuje výzkumu undergroundového společenství, jeho popularizaci a zachování jeho paměti. Ve Stárkovi se tak prolínají role badatele a pamětníka.

Stárek byl vyznamenán Medailí Za zásluhy druhého stupně, konkrétně v oblasti bezpečnosti státu (2003). Účastní se mnoha akcí na zachování paměti na zločiny komunistické moci a na uchování paměti undergroundu a nezávislé kultury. Je spoluautorem knihy Baráky, která se věnuje komunitnímu životu revoltující mládeže, či se podílel na dokumentárním cyklu České televize Fenomén underground. Kromě toho se věnuje vydávání obnovených Voknovin, podílí se na pořádání koncertů a kulturních akcí undergroundového společenství.

V roce 2016 kandidoval jako nestraník a nezávislý kandidát za Občanskou demokratickou stranu (ODS) v senátních volbách v obvodě Praha 6. Skončil na 3. místě.