Český filozof Jan Patočka (1907–1977) je považován za jednoho z nejvýznamnějších filozofů 20. století. Patočka studoval filozofii v Praze, Paříži, Berlíně a Freiburgu u Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Zabýval se dějinami filozofie, filozofií dějin a fenomenologickými idejemi, které aplikoval na problémy politiky, kultury a historie. Studoval také filozofické dílo J. A. Komenského, T. G. Masaryka či E. Husserla. V roce 1936 se habilitoval.
Po únoru 1948 Patočka nesměl dále na univerzitách působit. Později však mohl pracovat mimo jiné v kabinetech Československé akademie věd jako komeniolog. Patočka se dočkal své profesury až na podzim 1968. Opětovně začal působit na Univerzitě Karlově v době studentské stávky proti okupaci sovětských vojsk. O čtyři roky později však byl Patočka z univerzity propuštěn. To vyžadovalo nějaký oficiální důvod, aby bylo zachováno zdání legality. V té době byl přijat zákon, který určoval, že vysokoškolští pedagogové, kteří přesáhli věku 65 let, mohli být okamžitě penzionováni. Kvůli tomu byl Patočka, aniž by on sám chtěl, propuštěn do penze okamžitě po skončení letního semestru v roce 1972. Svoji poslední přednášku měl na půdě Filozofické fakulty 1. června, v den svých 65. narozenin.
Patočka po propuštění z univerzity pořádal pravidelné konzultace pro svého doktoranda Ivana Chvatíka. Ten cítil, že je nutné se o tuto příležitost podělit a přizval další přátele a spolužáky na tyto přednášky. Z nich se velice rychle vyvinuly pravidelné semináře. Po konzultaci se svými žáky Patočka připravil pro studium Heideggerův spis Bytí a čas (Sein und Zeit). Patočka také často přednášel o tématech, na kterých pracoval, a která poté sepisoval. Účastníci seminářů tak měli jedinečnou možnost slyšet jeho díla ústně a přímo o nich s autorem diskutovat. Semináře probíhaly každý týden až do pozdních nočních hodin a to až do Patočkovy smrti, tedy po dobu pěti let. Účastníci byli především Patočkovi studenti - nejen Ivan Chvatík, ale také Pavel Kouba, Miroslav Petříček, Jiří Michálek, Josef Vinař, Marika Krištofová, Jaromír Kučera, Milan Sobotka či Jiří a Jaroslava Peškovi.
Ivan Chvatík se s Patočkou dohodl, že pro něj uspořádají větší přednáškový cyklus. Nechtěli být rušeni policií, proto přednášky uspořádali tajně, pokaždé na jiném místě a všichni účastníci byli zváni striktně ústně (panovalo podezření, že někteří z členů jsou odposloucháváni). Všech jedenáct přednášek Ivan Chvatík natočil na magnetofon a později vydal jako sérii „Péče o duši“. Dnes je vydávána pod názvem „Platón a Evropa.“ Semináře pak pokračovaly i na podzim a jejich text Patočka vydal v samizdatovém vydavatelství Ludvíka Vaculíka, Edice Petlice, pod názvem „Kacířské eseje“.
Tyto přednášky a eseje zapůsobily silně na intelektuální publikum a Patočka byl viděn už i státní policií jako významný disident. V červnu 1976 pozval Petr Rezek Patočku na víkendový seminář k němu na chatu, který uspořádal k příležitosti Patočkových 69. narozenin. Toto shromáždění bylo přepadeno policí a Petr Rezek byl odvezen do Prahy k výslechu. Patočka se tehdy neobjevil, jelikož byl v té době na oslavě narozenin svého přítele Karla Kosíka a účast na semináři na poslední chvíli odřekl.
Po případu s kapelou The Plastic People of the Universe (undergroundová kapela, jejíž členy StB zatkla za údajné výtržnictví a dva z nich byli poté odsouzeni k vězení), který vzbudil velký nesouhlas, se Patočka zapojil do známé protestní petice Charta 77 a později se stal, společně s Jiřím Hájkem a Václavem Havlem, jejím prvním mluvčím. Po zveřejnění Charty již nebylo možné pokračovat v seminářích. Koncem února 1977 přijel do Prahy na oficiální návštěvu holandský ministr zahraničních věcí Max van der Stoel, kterého doprovázel novinář Dick Verkijk. Ten přemluvil Patočku, aby se s ministrem setkal a uspořádal tiskovou konferenci. Bylo to poprvé, co se představitel cizího státu oficiálně setkal s mluvčím Charty 77. Přestože byl Patočka nemocen, dorazil do hotelu InterContinental v Praze a zde vysvětlil, o co disidentům jde a o čem je Charta 77. O tomto setkání zaslal Patočka vládě Prohlášení, aby nemohl být obviněn z protizákonného jednání. Patočka byl poté několik dní po dlouhé hodiny vyslýchán a šikanován na policejní stanici. Jeho organismus, oslabený nemocí, toto nevydržel a Patočka byl brzy hospitalizován.
Jan Patočka zemřel 13. března 1977. Patočkův pohřeb se stal velkou událostí disentu, proslov na něm mělo mnoho význačných osobností a přítomny byly také jak Veřejná bezpečnost, tak StB. Účastníci pohřbu byli poté sledováni StB.
