Básník a překladatel Jaroslav Seifert patřil mezi nejvýznamnější české literáty. Jeho obsáhlé básnické dílo prošlo složitým vnitřním vývojem stejně jako vztah autora ke komunismu. První básně Seifert publikoval v novinách a časopisech již v roce 1919, o dva roky později pak vyšla jeho první básnická sbírka „Město v slzách“. Ve dvacátých letech se z Jaroslava Seiferta stal významný představitel československé umělecké avantgardy. V roce 1921 Seifert vstoupil do Komunistické strany Československa a poté přispíval do jejího stranického listu Rudé právo. V roce 1929 však byl za protest proti její bolševizaci ze strany vyloučen. Ve třicátých letech pak působil jako novinář v sociálně-demokratickém tisku. Od padesátých let se už věnoval výhradně uměleckému psaní, v té době však bylo jeho dílo kritizováno komunistickými dogmatiky. Proslulým se stal Seifertův „destalinizační“ projev, který v roce 1956 pronesl na Sjezdu československých spisovatelů, a v němž kritizoval vývoj kulturní politiky po roce 1948, zejména ve vztahu k nekonformním spisovatelům a vězněným autorům. V šedesátých letech se Seifert, od roku 1966 držitel titulu národní umělec, účastnil reformy komunistického systému i snah o vytvoření autonomní spisovatelské organizace v letech 1968 až 1969. V roce 1969 se tak stal předsedou nově ustanoveného Svazu českých spisovatelů. Svaz však byl po roce fungování komunisty rozpuštěn kvůli jeho odmítavému postoji k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. V sedmdesátých letech mohlo Seifertovo dílo vycházet jen sporadicky v reedicích. Přestože Seifert v roce 1977 jako jeden z prvních podepsal Prohlášení Charty 77, komunistický režim nemohl tohoto významného autora zcela ignorovat a od začátku 80. let byly jeho novější verše vydávány v oficiálních nakladatelstvích. V roce 1984 bylo Seifertovo dílo oceněno Nobelovou cenou za literaturu. Zatímco světová média o udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovy obšírně informovala, československá média se o udělení ceny sotva zmínila. Seifertovo ocenění však vedlo ke zvýšenému zájmu o básníkovo dílo v exilových nakladatelstvích. K uctění Jaroslava Seiferta zřídila Nadace Charty 77 ve Stockholmu v roce 1986 „Cenu Jaroslava Seiferta“, jejímž prvním držitelem se téhož roku stal slovenský spisovatel Dominik Tatarka.