Jan Zahradníček byl český básník, spisovatel, kritik a publicista. Proslavil se zejména svou katolicky a protikomunisticky zaměřenou poezií. Jeho první básně byly otištěny v roce 1924 ve Studentském časopise. Zahradníček poté přispíval do mnoha dalších časopisů a novin (mimo jiné Tvar, Listy pro umění a kritiku, Archa, Host, Literární noviny, Kvart, Lidové noviny). Jeho první básnická sbírka nazvaná Pokušení smrti vyšla v roce 1930. V letech 1929 a 1930 Zahradníček složil knihovnické zkoušky. Ve čtyřicátých letech řídil časopis Akord (1940–1948) a pracoval také jako redaktor nakladatelství Brněnské tiskárny (1945–1949). Po únoru 1948 byl pro své protikomunistické postoje vyloučen z Československého svazu spisovatelů. V červnu 1951 byl Zahradníček zatčen a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsouzen za protistátní činnost na 13 let vězení. Během svého pobytu ve vězení pokračoval v psaní básní. Básně z tohoto období byly později vydány ve sbírkách Čtyři léta (1969) a Dům Strach (1981). Tyto básně reflektovaly nejen Zahradníčkovy zkušenosti s komunistickým vězením, ale odrážely také smutek z rodinné tragédie – dvě jeho dcery zemřely v roce 1956 na otravu houbami. Kromě těchto dvou sbírek můžeme nalézt Zahradníčkovu reflexi komunistického režimu ve sbírkách La Saletta (1947) a Znamení moci (1951). Sbírka Znamení moci však mohla být vydána až v roce 1990. Zahradníček byl z vězení propuštěn v rámci amnestie v roce 1960, kvůli špatnému zdraví však o několik měsíců později zemřel. Před rokem 1989 byly snahy o vymazání Zahradníčkova jména z oficiálních dějin české literatury a jeho dílo se, až na výjimky z druhé poloviny šedesátých let, mohlo šířit jen prostřednictvím samizdatu či v exilu.