Ladislav Hejdánek, český filozof, se narodil 10. května 1927 v Praze jako jediné dítě Ladislava Hejdánka a jeho ženy Emílie, rozené Poupové. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a poté studoval filozofii a sociologii na Univerzitě Karlově. Studia zakončil doktorátem v roce 1952. Po studiích pracoval jako kopáč a betonář. Publikovat mohl teprve v šedesátých letech. Svému oboru se mohl plně věnovat jen v krátkém období od roku 1968, kdy se stal pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, do roku 1970, kdy musel z politických důvodů odejít. V listopadu 1971 byl uvězněn a držen půl roku ve vazbě za letákovou akci před volbami. V roce 1972 byl odsouzen na devět měsíců nepodmíněně. V době normalizace pracoval jako noční vrátný, topič a skladník. Ve svém bytě pořádal filozofické semináře, kterých se účastnili i přední filozofové z francouzských, holandských, anglických a dalších univerzit. Patřil mezi první signatáře Charty 77 a v letech 1977–1980 byl dvakrát mluvčím Charty 77. Během normalizace byl pod stálým dohledem Státní bezpečnosti. V roce 1985 založil samizdatovou edici Oikoumené, která se orientovala na vydávání filozofických a teologických textů. S knižní edicí souvisel i časopis pro filozofii Reflexe.
Po roce 1989 přednášel na Evangelické filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Za svou činnost obdržel v roce 1984 Cenu Jana Palacha a v roce 1987 čestný doktorát amsterodamské univerzity. Po revoluci obdržel v roce 1992 francouzský řád Rytíř umění a písemnictví a v roce 1995 od prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka.