Petr Placák je český publicista, historik a významný politický aktivista před rokem 1989. Je rovněž synem mluvčího Charty 77 Bedřicha Placáka. V letech 1982 až 1986 hrál na klarinet v undergroundové skupině „The Plastic People of the Universe“. Byl sledován Státní bezpečností, vykonával dělnické profese, publikoval v samizdatu. V roce 1988 založil opoziční iniciativu „České děti“, jež se mj. profilovala s tehdy šokujícím monarchistickým programem anebo rovněž i odlišným, recesistickým charakterem protestu. Placák patřil k organizátorům demonstrací ke dvacátému výročí srpnové okupace Československa v roce 1968. Za své aktivity během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 (týden trvajících demonstrací, jež připomínaly akt protestního sebeupálení studenta Jana Palacha v roce 1969) byl odsouzen k podmíněnému trestu. V letech 1989–1990 působil krátkou dobu v „Koordinačním centru Občanského fóra“. Placák po roce 1989 spoluzakládal monarchistické hnutí „Koruna česká". Působí jako publicista, je šéfredaktorem kulturně-společenské revue „Babylon“. Jeho knižní esej „Fízl" (2007), ve kterém reflektuje osobní zkušenost s represí ze strany někdejší StB a zamýšlí se v něm nad psychologickými aspekty života v diktatuře, obdržel v roce 2008 českou knižní cenu „Magnesia Litera“. V minulosti publikoval rovněž pod pseudonymem Petr Zmrzlík.