Jan Eliáš se narodil v Olomouci dne 10. září 1944. Rok po maturitě na gymnáziu (dobově krátce nazývaném Střední všeobecně vzdělávací škola) na Slovanském náměstí v Brně začal studovat obor archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita). Závěr jeho studia (1963-1969) se odehrál v bouřlivém období Pražského jara. Jan Eliáš byl na jaře roku 1968 mezi zakladateli nezávislého Spolku posluchačů FF UJEP a během jeho činnosti zastával jednu z vedoucích funkcí. Po porážce obrodného procesu v Československu byl v roce 1970 spolek rozpuštěn a Jan Eliáš byl odkázán do okrajové sféry historického bádání. Stal se zaměstnancem stavoprojektu. V této době proběhla cílená činnost vůči zbytkům podkladů z činnosti spolku, které Jan Eliáš shromáždil, uspořádal a sepsal k nim katalog. Práci na tvorbě uspořádané sbírky ukončil v roce 1971, kterým je datován rukopisný katalog. Uspořádanou a zkataogizovanou sbírku pak uchovával ve svém vlastnictví až do počátku 90. let, kdy se dohodl na jejím uložení do Archivu Masarykovy univerzity, jež proběhlo v roce 1993. Období po roce 1989 znamenalo pro Jana Eliáše velký profesní vzestup, neboť se stal ředitelem státního archivu v Brně. Tento archiv, jež spravuje nejrozsáhlejší archivní fondy a sbírky v České republice vděčí Janu Eliášovi za návrat ke svému tradičnímu názvu Moravský zemský archiv, který Jan Eliáš prosadil za cenu zásadního nesouhlasu a finančních postihů ze strany pražských orgánů státní správy, stejně jako za odpoutání se této paměťové instituce ze svazku lokálních policejních složek, které jej do této doby spravovaly. Protože se Janu Eliášovi nepodařilo obhájit svůj nekompromisní postoj vůči bezpečnostním orgánům již posttotalitního státu a české archívnictví zůstalo nadále pod správou Ministerstva vnitra, vzdal se své pozice v instituci a oboru a od roku 1994 působí jako osoba samostatně výdělečně činná pro drobné zakázky z oblasti historických výzkumů staveb.