Jaromír Šavrda byl český novinář, spisovatel, politický vězeň a významný představitel ostravského disentu. V roce 1957 absolvoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval jako knihovník v Ostravě. Od konce padesátých let působil jako středoškolský profesor, v roce 1963 se stal spisovatelem z povolání a působil také jako novinář. V roce 1972 byl těsně před promocí vyloučen z dálkového studia práv. V letech 1972 až 1975 pracoval jako skladník v Geologickém průzkumu, od roku 1975 byl kvůli špatnému zdraví v invalidním důchodu. Šavrda, jenž nesměl po roce 1968 publikovat, vydával v 70. a 80. letech své texty v samizdatu, zejména ve vlastní edici „Libri prohibiti“ založené v roce 1972, i v exilových časopisech (mj. Svědectví, Listy). Spolupracoval také s brněnskou odnoží samizdatové edice „Petlice“. Za vydávání samizdatové edice Libri prohibiti a za přechovávání nepovolených tiskovin byl v roce 1978 odsouzen na dva a půl roku vězení. Po propuštění z vězení podepsal v roce 1981 Chartu 77, v září 1982 pak byl znovu zatčen a za údajné pobuřování a přechovávání tiskovin odsouzen na dvacet pět měsíců. I po propuštění z druhého výkonu trestu pokračoval Šavrda v samizdatových aktivitách, a vedle vlastní tvorby mimo jiné tiskl své překlady básní Anny Achmatovové (Requiem, 1987). Kromě toho byl byt manželů Šavrdových místem pravidelného setkávání disidentů z Ostravy a okolí, a to i v době, kdy byl Jaromír Šavrda ve vězení. Svou vězeňskou zkušenost Šavrda ztvárnil v knize „Přechodné adresy“, která vyšla poprvé jako samizdat v roce 1987 a oficiálního vydání se dočkala v roce 1991. Šavrda zemřel v květnu 1988 i na následky věznění. V roce 1993 se Šavrda stal čestným občanem města Ostravy a v roce 1998 mu byl im memoriam propůjčen prezidentem Václavem Havlem řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Jeho jméno nyní nese „Cena Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě“, kterou uděluje Občanské sdružení PANT od roku 2008 u příležitosti Dne lidských práv. Knihovna Libri prohibiti, kterou založil Jiří Gruntorád v roce 1990, pak svým názvem odkazuje na Šavrdovu samizdatovou edici.