Petr Pithart se narodil 2. ledna 1941 v Kladně do rodiny právníka Viléma Pitharta. Ten byl členem předválečné KSČ a v roce 1944 byl nacisty uvězněn v Terezíně a poté v Dachau. Rodina Pithartových se v roce 1946 přestěhovala do Prahy. Po gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studia se stal členem KSČ. V letech 1962–1971 působil na Právnické fakultě jako odborný asistent a od poloviny 60. let psal do Literárních novin. V září 1968 odevzdal členskou legitimaci KSČ a v roce 1969 přesídlil s rodinou do Oxfordu, kde dostal stipendium. Na podzim 1969 uposlechl výzvy komunistické vlády a vrátil se do Československa. V roce 1971 byl Petr Pithart vyhozen z univerzity a pracoval v jižních Čechách v maringotce u Vodních staveb. V letech 1973–1977, kdy byl zaměstnán jako podnikový právník v Praze, organizoval spolu s Janem Kavanem žijícím v Londýně obousměrné pašování samizdatové a exilové literatury v tzv. kamionu. V roce 1977, po podepsání Charty 77, předal tuto činnost Jiřině Šiklové. Jako signatáře Charty 77 ho okamžitě vyhodili z práce. Poté pracoval jako noční hlídač, obalový referent a knihovník. Jeho díla kolovala v samizdatu, některé samizdatové knihy vydal pod pseudonymem J. Sládeček.
V listopadu 1989 se angažoval v Občanském fóru. V období 1990 – 1992 byl předsedou české vlády. V letech 1996–1998 a 2000–2004 byl předsedou Senátu. Působil jako vedoucí Katedry politologie a sociologie PF UK.