Jiří Michálek je český filozof, žák Jana Patočky. V roce 1964 absolvoval studium chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK). V následujícím roce byl přijat jako aspirant na katedru filozofie PřF UK, kde se zaměřoval na filozofické problémy přírodních věd. Kandidátskou práci však již nemohl obhajovat, neboť katedra po srpnu 1968 přestala fungovat. V roce 1975 byla vytvořena zvláštní komise, která vyšetřovala jeho politické postoje: bylo mu zakázáno učit a v roce 1977 byl nucen z univerzity odejít. Hlavním důvodem byl jeho dlouholetý těsný vztah k profesoru Janu Patočkovi a k řadě dalších pozdějších signatářů Charty 77. Jiří Michálek navštěvoval Patočkovy bytové semináře a účastnil se také záchrany Patočkových dokumentů po jeho smrti. Do celého jednání vstoupila též StB, která ho vyslýchala a dodala materiály zmíněné vyšetřovací komisi. V letech 1977 až 1979 pracoval jako dělník v Balírnách obchodu ve Vysočanech, v letech 1979 až 1989 v oddělení dětské a dorostové psychiatrie OÚNZ v Praze 9 jako odborný pracovník. V roce 1984 ukončil státní zkouškou tříleté dálkové studium psychopedie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V prosinci 1989 požádal rektora Univerzity Karlovy o rehabilitaci, obdržel jeho omluvný dopis a k 1. dubnu 1990 byl přijat na nově vytvořenou Katedru filozofie přírodních věd na PřF UK. V říjnu 1994 obhájil kandidátskou dizertaci z filozofie na Filozofické fakultě UK. Od obnovení činnosti Filozofické jednoty v roce 1990 je členem jejího předsednictva. Michálek se věnuje především fenomenologii. Zaměřuje se na myšlení M. Heideggera po „obratu“ a na problematiku koexistence a filozofie výchovy u E. Finka.