Ivan Dejmal byl český politik a ekolog. Absolvoval střední zahradnickou školu a poté studoval na agrární fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze obor zemědělské krajinářství, v roce 1970 byl však ze studií kvůli svému zatčení vyloučen. Dejmal patřil k předním studentským aktivistům v průběhu pražského jara a významným představitelům Hnutí revoluční mládeže (HRM). Jak později vzpomínala bývalá disidentka Petruška Šustrová, Dejmal však nebyl žádným revolucionářem, ale spíše konzervativním věřícím katolíkem, kterému však svoboda byla bližší než ideologie, a proto se rozhodl po okupaci Československa spojit s lidmi, „kteří byli ochotni nějak protestovat i v době, kdy už většina ostatních rezignovala“. A nechtěl mlčet, když byli jiní lidé utlačováni.

Počátkem normalizace byl Ivan Dejmal dvakrát vězněn. Nejprve byl zatčen v lednu 1970 a odsouzen za tzv. podvracení republiky. Byl propuštěn po dvou letech, v lednu 1972. V dubnu 1973 byl povolán na vojnu, kde byl z politických důvodů na další dva roky odsouzen. Propuštěn byl až v roce 1976 a poté se živil v dělnických profesích a zabýval se ekologií. Ve druhé polovině 70. let a v 80. letech byl významným představitelem protikomunistické opozice a ekologického hnutí v Československu. Podílel se na vzniku Charty 77 a byl jedním z jejích prvních signatářů. V jeho bytě probíhaly ilegální, tzv. bytové semináře. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin a v roce 1988 spoluzaložil Hnutí za občanskou svobodu, podílel se rovněž na založení Ekologické společnosti.

V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů a byl aktivním členem Občanského fóra, v rámci kterého řídil ekologickou sekci. Po roce 1989 byl Ivan Dejmal rehabilitován a mohl dokončit studium na Vysoké škole zemědělské. V letech 1991 až 1992 byl českým ministrem životního prostředí a v letech 1994 až 1995 pak působil jako ředitel Českého ústavu ochrany přírody. Poté pracoval jako nezávislý projektant, byl také předsedou občanského sdružení Společnost pro krajinu a členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život. V prosinci 2007 se stal místopředsedou Rady nově založeného Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), krátce na to však, v únoru 2008, umírá. Ivan Dejmal podporoval vznik tohoto ústavu, neboť, jak nedlouho před svou smrtí uvedl v rozhovoru pro Český rozhas, bylo dle něj potřebné zkoumat příčiny totalitní moci i ukazovat hrdinství proti totalitě.