JUDr. Jaroslav Drábek ml. byl právník, publicista a účastník odboje proti nacismu. Narodil se 6. května 1901 v Chrudimi a zemřel 11. prosince 1996 ve Washingtonu, D.C., ve Spojených státech amerických. Ještě před maturitou se v roce 1918 přihlásil jako dobrovolník do sokolských jednotek a v hodnosti svobodníka jel na Slovensko bojovat proti Maďarům. Po složení maturitní zkoušky na jaře 1919 odjel opět na Slovensko bojovat proti maďarským bolševikům. Po návratu se vydal ve šlépějích otce a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po získání doktorátu práv (1923) společně s Prokopem Drtinou založili debatní politicko-kulturní klub Přítomnost a po Drtinově odchodu do služeb prezidenta Beneše se stal předsedou tohoto klubu, jehož členy bylo až 200 českých osobností. Během mobilizace v září 1938 nastoupil službu u vojska v Hradci Králové. Po abdikaci prezidenta byl Drábek jeden z prvních, kdo Beneše v listopadu 1938 navštívil v londýnském exilu.
Byl členem odbojové organizace Politické ústředí. Drábek ml. byl také blízkým spolupracovníkem profesora Vladimíra Krajiny, jednoho z čelných představitelů odbojové organizace ÚVOD, který již v té době působil v ilegalitě. Za svou činnost byl nacistickým režimem uvězněn v koncentračním táboře v Osvětimi. Po ukončení druhé světové války byl jmenován vrchním veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu pro potrestání německých válečných zločinců a kolaborantů. Ve Varšavě a v Krakově Drábek vystoupil jako svědek při procesu s velitelem a dozorci osvětimského koncentračního tábora. Po únorovém puči v roce 1948 Jaroslav Drábek ml. s rodinou emigroval. Nejdříve několik měsíců pobývali v americké okupační zóně v Bavorsku a poté se již usadili v Americe. Pracoval jako redaktor Hlasu Ameriky. Jaroslav Drábek ml. byl členem komise pro Památník holocaustu zřízené prezidentem Carterem.