Mikoláš Chadima je český hudebník, textař, publicista a významná postava české alternativní hudby 70. a 80. let. Jako saxofonista se dostal do veřejného povědomí ve druhé polovině 70. let, kdy vystupoval se skupinami „Elektrobus“ a „The Rock & Jokes Extempore Band“ na „Pražských jazzových dnech“, oficiální festivalové přehlídce organizované „Jazzovou sekcí“. Známý je zejména ze svého vedoucího působení ve skupinách „Extempore“ a později v 80. letech „MCH bandu“. Obě patřily ke klíčovým souborům české alternativní scény a rovněž také ke generačním předchůdcům a inspiračním vlivům „novovlnných“ kapel 80. let. Chadima byl opakovaně trestně stíhán pro údajné výtržnictví – v roce 1979 proto, že na pódiu pronesl vulgární slova. Působil rovněž ve vedení Jazzové sekce – organizace zaměřené na alternativní kulturní činnost až do její faktické likvidace v roce 1986. Chadimovi jako signatáři Charty 77 nebylo umožněno vystupovat. Skupina MCH band vystupovala nelegálně, často měnila své názvy. Její nahrávky i dalších spřátelených souborů rozšiřoval Chadima samizdatovým způsobem v rámci jím založeného vydavatelství „Fist Records“. K legálnímu vystupování se mohl vrátit až na sklonku 80. let, konkrétně pražským „Koncertem pro Arménii“ v roce 1989. Chadima publikoval samizdatem rovněž teoretické a pamětnické práce. V roce 1980 vydal vlastním nákladem text „Extempore – Černá kniha“ a v roce 1985 pak historii české neoficiální hudební scény: „Od rekvalifikací k Nové vlně se starým obsahem“ (tiskem s názvem „Alternativa“, 1993). V současnosti působí jako profesionální hudebník. Jeho sbírka hudebních nahrávek je uložena v audiovizuálním oddělení pražské knihovny „Libri prohibiti“, instituce zaměřené na sběr samizdatové kulturní produkce.