Doc. PhDr. Milan Hübl, CSc. se narodil 27. ledna 1927 v Nitře. Byl československým historikem, pedagogem a politikem. Studoval na Vysoké škole sociální v Brně. V 50. a 60. letech přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ. V 60. letech působil jako vědecký pracovník Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV v Praze. Zde se zabýval zejména historií dělnického hnutí, nejnovějšími dějinami střední Evropy a problematikou soudobého socialismu. Patřil k hlavním představitelům intelektuálsko-reformního křídla v KSČ. Podílel se také na přípravě politických rehabilitací, mj. i Gustava Husáka. V letech 1968-1969 byl rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ a členem ÚV KSČ. Od 1. ledna 1969 do 26. listopadu 1969 byl poslancem České národní rady. Od 1. ledna 1969 do 25. listopadu 1971 byl i poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Hübl se v roce 1968 aktivně zapojil do obrodného procesu, tzv. pražského jara. Byl hlavním propagátorem „slovenské otázky“ v českých zemích. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 byl postupně vyloučen ze všech politických a stranických funkcí, v roce 1970 i ze samotné KSČ a také propuštěn ze zaměstnání na Vysoké škole politické. V 70. a 80. letech se zapojil do činnosti opozice. Již v roce 1970 spoluvydával samizdatový časopis Situační zprávy, který byl na počátku roku 1971 nahrazen měsíčníkem Fakta – připomínky – události. Milan Hübl byl pro tyto své aktivity 6. ledna 1972 zatčen a odsouzen za podvracení republiky k – v té době neobvykle vysokému – nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku. Nic pro něj neudělal ani Gustav Husák, pozdější hlavní normalizátor a prezident ČSSR, ačkoliv se stal v dubnu 1969 prvním tajemníkem ÚV KSČ i Hüblovým přičiněním. Nakonec byl Milan Hübl propuštěn společně s Jaroslavem Šabatou a Jiřím Müllerem v prosinci 1976 díky kampaním lidskoprávních organizací ze Západu. Do kampaní za propuštění Milana Hübla se zapojila také organizace Help and Action, kterou spoluzaložili Ivana a Pavel Tigridovi. Krátce po Hüblově propuštění z vězení vznikla Charta 77 a M. Hübl se stal jejím signatářem. V 70. a 80. letech publikoval v samizdatu. Přispíval zejména do nezávislých sborníků. V letech 1987–1989 byl redaktorem samizdatových Lidových novin. Od roku 1987 byl veden jako spolupracovník Státní bezpečnosti, pamětníci se však shodují na tom, že nikomu prokazatelně neublížil. Konce komunistického režimu v Československu se již nedočkal – zemřel 28. 10. 1989 v Praze. Posmrtně byla v roce 1990 vydána jeho kniha Cesty k moci.