Signatář Charty 77 Jiří Němec se narodil 18. 10. 1932 v Praze. Po maturitě nemohl z politických důvodů hned studovat vysokou školu, musel nejdříve pracovat jako dělník. Na lékařskou fakultu Karlovy univerzity byl přijat až v roce 1952, ale o dva roky později přestoupil na filozofickou fakultu, kde se věnoval filozofii a psychologii. Zájem o oba obory ho provázel po zbytek života. Od roku 1953 navštěvoval soukromé semináře Jana Patočky, zajímal se o jeho dílo, později pak v exilovém čtvrtletníku Svědectví připravil jeho texty k vydání. Sám se zabýval především nábožensky orientovanými osobnostmi filozofického myšlení. Od roku 1963 pořádal s Ladislavem Hejdánkem pravidelné ekumenické semináře, které se konaly na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. V letech 1964–1969 byl také členem redakční rady časopisu Tvář. V roce 1968 stál také u zrodu Díla koncilové obnovy usilující o realizaci závěrů II. Vatikánského koncilu do praxe a Společnosti pro lidská práva, v níž se angažovala řada pozdějších signatářů Charty 77. S psychologií Němce pojilo profesní zakotvení. V letech 1958–1977 pracoval jako klinický psycholog.

Ačkoli již v 60. letech byl Němec sledován tajnou policií, narušení jeho dosavadního života bylo spjato až s nástupem normalizace. Po okupaci Československa v srpnu 1968 odjel i s první manželkou Danou na několik měsíců do Vídně, aby se vyhnul represím. V okupačním periodiku Zprávy byl totiž označen za jednoho z hlavních představitelů antisocialistické kontrarevoluce. Svoji roli problematické osoby utvrdil kritikou režimu, podpisem Charty 77 a členstvím ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založeném v roce 1978. V 70. letech přispíval do samizdatových tiskovin, v edici Expedice připravil sborníky Legendy a invokace a Texty Ladislava Klímy, podílel se na překladu Heideggerova díla O pravdě a bytí. Spolupořádal také filozofické bytové semináře. V roce 1977 byl nucen opustit místo klinického psychologa a pracoval jako noční hlídač. V květnu 1978 byl zatčen a propuštěn bez soudu až v prosinci následujícího roku. Pod nátlakem státních orgánů v roce 1983 odešel s druhou manželkou Helenou do exilu v Rakousku, kde pracoval v Ústavu pro vědy o člověku ve Vídni. V 80. letech publikoval v exilových časopisech (Svědectví, Paternoster). V roce 1990 se Jiří Němec vrátil do Prahy, kde od následujícího roku působil v čele Ústavu humanitních věd na lékařské fakultě Karlovy univerzity a od roku 1993 pracoval ve Filozofickém ústavu Akademie věd. Připravil k vydání sborník Zkušenost smrti (1990), Bolest a naděje (1992) a je autorem knihy Únos Európy (1994). Jiří Němec zemřel 4. 11. 2001 v Praze.