Pavel Kouba je český filozof, žák Jana Patočky. Kouba vystudoval germanistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Navštěvoval též podzemní filozofické semináře Jana Patočky (1973–1977). S Ivanem Chvatíkem, rovněž Patočkovým žákem, spolupracoval na vydávání Patočkových děl a pořádání bytových seminářů i po smrti Jana Patočky. V letech 1980–1989 pracoval Kouba jako knihovník na Institutu architektury v Praze. V roce 1990 se stal výzkumným pracovníkem Filozofického ústavu Československé akademie věd, a spolu s Ivanem Chvatíkem založil Archiv Jana Patočky. V letech 1992–1994 absolvoval coby stipendista Humboldtovy nadace stáž na Westfälische Wilhelms-Universität v Münsteru (Německo). Poté krátce působil jako vedoucí oddělení filozofie 20. století na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR a v roce 1995 nastoupil na Ústav filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se v roce 1996 stal docentem a kde působí dodnes. V letech 2000–2004 byl ředitelem Centra fenomenologických bádání, společného pracoviště Univerzity Karlovy v Praze a Akademie věd ČR. V roce 2003 byl Kouba jmenován profesorem.

Pavel Kouba se zabývá fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera a Patočkovým pokusem o jejich syntetizující interpretaci. Ve svých studiích se zaměřuje na aktuální otázky fenomenologické filozofie a hermeneutiky (týkající se H. Arendtové, E. Finka, H.-G. Gadamera), od konce 80. let se zvláštním důrazem na interpretaci Nietzscheho. V současnosti je jeho hlavním zájmem hermeneutická koncepce základních ontologických problémů, zejména vztah mezi prostorem a časem.