Karel Nepraš byl český sochař, malíř a grafik. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění (1952–1957). V padesátých letech spoluzaložil klub později nazvaný „Šmidrové“ – nekonformní dadaisticko-surrealistickou skupinu, která reagovala na společenskou realitu a absurditu režimu vtipnými a údernými recesistickými akcemi. Činnost klubu vycházela nejen z výtvarného umění, ale také z divadelní, literární a hudební sféry. Po absolvování AVU se Nepraš věnoval nejprve kresbám, často humorným a tragikomickým. Od konce padesátých let zároveň začal vytvářet sochy – nejprve figurativní a od začátku šedesátých let pak na bázi informelu. V roce 1963 spoluzaložil slavnou „Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu“, kde se scházeli výtvarníci, teoretici i představitelé kulturního undergroundu. O rok později se oženil s grafičkou a básnířkou Naďou Plíškovou. V polovině šedesátých let začíná tvořit své slavné sochy z trubek, drátů, hadiček a dalších předmětů, které doplňuje textilem a povrch potírá lakem (červené Hlavy, Dialogy, Moroa). Techniku asambláže s využitím různých technických materiálů a objektů pak nadále rozvíjel i v následujících dekádách. V období normalizace nemohl vystavovat a živil se jako restaurátor. Slovy Marie Klimešové patřil k „nejzakázanějším umělcům normalizačního období“. Nadále však působil v Křížovnické škole, která byla od začátku sedmdesátých let propojena s undergroundem, mimo jiné prostřednictvím Ivana Martina Jirouse. Od roku 1991 Nepraš vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze, pedagogicky aktivní zůstal až do roku 2002. Zároveň pokračoval v tvorbě kompozic a reliéfů. Jeho díla byla vystavována v Česku i v zahraničí.