Signatářka a mluvčí Charty 77, publicistka a překladatelka Petruška Šustrová se narodila 18. 5. 1947 v Praze. Po maturitě studovala v letech 1966–1969 dějepis a češtinu na filozofické fakultě Karlovy univerzity, s krátkým přerušením studia kvůli mateřství. Vysokoškolský diplom ale nezískala, protože na podzim roku 1969 byla uvězněna a odsouzena za protirežimní činnost v Hnutí revoluční mládeže – kritickém uskupení levicově smýšlejících studentů. Po návratu z vězení v roce 1971 pracovala jako poštovní úřednice. Svůj kritický postoj si uchovala, v roce 1977 podepsala Chartu 77 a v roce 1985 byla také její mluvčí. V roce 1979 se stala také členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Šustrová se rovněž aktivně podílela na samizdatové činnosti. Své zkušenosti z vězení využila pro příspěvky do slovníku Český kriminální slang 1969–1973 (1973) a jeho dodatků publikovaných v edici Krtek a datel. Díky grantu Husovy vzdělávací nadace finančně podpořila chod Edice Expedice, podílela se na přepisování textů zejména pro edici Česká expedice, spolupracovala s revue Střední Evropa. V roce 1983 uspořádala také samizdatový sborník básní (Františka Pánka, Jáchyma Topola, Andreje Stankoviče apod.) nazývaný Petruščin sborník.
Po roce 1989 se věnovala především novinářské a překladatelské práci. Její publicistické příspěvky komentující aktuální politické a společenské dění se objevovaly v časopise Respekt, Revolver Revue (i jeho Kritické příloze), Českém deníku, Lidových novinách apod. Spolupracovala rovněž s Českým rozhlasem a Českou televizí. Z této spolupráce vznikly také knihy rozhovorů Politické tanečky (2002), Služebníci slova (2008), Temné stezky světlých zítřků (2017). Šustrová překládá převážně odbornou literaturu z polštiny a angličtiny, zejména historické práce zaměřené na problematiku soudobých dějin. V letech 1990–1992 působila také jako náměstkyně federálního ministra vnitra, podílela se na přípravě lustračního zákona. V roce 2010 získala cenu Ferdinanda Peroutky.
