Jan Tesař patří mezi představitele levicové kulturní opozice. Narodil se 2. 6. 1933 ve Skutči a po maturitě absolvoval studium historie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1956. Záhy byl přijat do Vojenského historického ústavu, kde však byl nucen setrvat pouze dva roky, aby se pak do ní v roce 1961 ještě na osm let vrátil. V mezidobí se jako nezaměstnaný věnoval vlastnímu výzkumu a v roce 1960 nakrátko nastoupil do pardubického muzea. V roce 1966 se stal členem KSČ, ale o tři roky později ze strany vystoupil. V roce 1969 byl také poprvé zatčen a více než rok vězněn, následovala zatčení a věznění ještě v roce 1972 a 1979. Jan Tesař byl iniciátorem a jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a také „duchovním otcem“ krkonošských setkání českého a polského disentu. Od roku 1977 spoluvydával periodikum Dialogy. V roce 1980 odešel Jan Tesař do exilu v Německu a následně do Francie, kde se věnoval vydavatelské (např. Dialogy, Afgánský zápisník) a publikační činnosti, především však usiloval o koordinaci politického exilu. Po roce 1989 se aktivně zapojuje do odborných i politických diskuzí, ale do českých zemí se již trvale nevrátil. V současnosti žije na Slovensku.
Jan Tesař vydal řadu odborných knih, v nichž polemizuje s tehdejšími dominantními interpretacemi, cíleně boří také současné mýty českých/československých dějin. Jeho kritický přístup se promítá i do reflexe aktivit a milieu disentu a exilu. Mezi jeho významné práce patří Mnichovský komplex, Zamlčená diagnóza, Traktát o „záchraně národa“, Česká cikánská rapsodie.