Jiří Pelikán byl český novinář a publicista, komunistický funkcionář, v exilu politik a vydavatel čtvrtletníku Listy. Narodil se 7. února 1923 v Olomouci jako syn sochaře Julia Pelikána. Začal studovat reálné gymnázium v Olomouci, ale během 2. světové války se zapojil do komunistického odboje a byl několik měsíců vězněn gestapem. V roce 1941 byl propuštěn a do konce války se skrýval na neznámém místě. Po válce se opět zapojil do mládežnického komunistického hnutí, a začal studovat na pražské Vysoké škole politické a sociální. Působil jako tajemník vysokoškolského výboru KSČ (1946-51) a člen předsednictva KV KSČ v Praze. Během druhé poloviny čtyřicátých a v 50. letech vystřídal řadu dalších funkcí na různých stupních stranického a svazáckého aparátu. Po únoru 1948 byl členem Akčního výboru Národní fronty, zodpovědného za vyloučení tisíců studentů z vysokých škol z politických důvodů. V letech 1948-54 byl navíc poslanem Národního shromáždění, v parlamentu zasedal znovu v letech 1964-69. Jako generální tajemník ÚV ČSM (1953-55) vedl komunistickou mládežnickou organizaci a v období 1955-63 stál v čele Mezinárodního svazu studentstva. Poté se stal ústředním ředitelem Československé televize - od roku 1963 až do října 1968, kdy musel z funkce odejít na nátlak sovětské strany.
Během pražského jara 1968 patřil k aktivním zastáncům reformního proudu ve straně, proto po sovětské invazi a nástupu normalizace mu bylo vymezeno méně exponované místo v diplomatických službách. Na československém velvyslanectví v Římě zastával funkci kulturního atašé, v roce 1969 se však odmítl do Československa vrátit a požádal v Itálii o politický azyl.
V Itálii se velmi záhy zapojil do exilové činnosti. Jakožto bývalý aktivní účastník demokratizačních procesů pražského jara začal už v roce 1971 vydávat levicově orientovaný časopis Listy, v němž se snažil pravdivě a objektivně informovat o dění v tehdejším Československu, o politických represích doma, ale také dávat prostor zakázaným autorům a jejich literární tvorbě. V roce 1977 získal italské občanství a 1979 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu (1979-89). Velmi aktivně se angažoval na činnosti československého exilu. V roce 1986 se stal zakládajícím členem Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, které vzniklo v Západním Německu, a vedl jej historik Vilém Prečan.
Po roce 1989 žil střídavě v Římě i v Praze, tam také přenesl Pelikán vydávání Listů – od roku 1990 už mají i pražskou redakci. Od roku 1989 byl ředitelem Ústavu Východ-Západ v Římě, v letech 1990-91 krátce působil jako jeden z poradců prezidenta ČSFR, Václava Havla. V roce 1998 obdržel medaili Za zásluhy. Zemřel 26. června 1999 v Římě.