Sbírka dopisů Juliany Jirousové v Libri prohibiti je tvořena listy z let 1974–1982. Jejich pisatelka, malířka Juliana Jirousová, je, až na jeden z nich, adresovala svému partnerovi a později manželovi, básníkovi a manažeru undergroundové kapely Plastic People of the Universe Ivanu Martinovi Jirousovi. Většinu z listů Jirousová zasílala do vězení, kde její muž pobýval z politických důvodů. Je nutné upozornit, že se nejedná o všechny dopisy z těchto let, ale jen o jejich část. Některé byly ztraceny, další vlastní jiné osoby či instituce. Téměř všechny dopisy napsané do vězení, které byly dohledány k říjnu 2015, jsou otištěny ve vzájemné korespondenci: Ahoj můj miláčku (Torst, 2015). Pro tuto edici byly využity dopisy z Libri prohibiti, dopisy ve vlastnictví rodiny či vydavatelství Torst a jiné. I po vydání většího množství dopisů se nachází v Jirousově pozůstalosti nové listy, které spravuje jeho rodina. Sbírka umístěná v Libri prohibiti je tak spíše ukázkou vzájemné korespondence a nelze mluvit o ucelené řadě.
Juliana Jirousová všechny dopisy přepisovala, a proto se v této sbírce objevují i rukopisné koncepty. Důvodem byl požadavek vězeňského cenzora po čitelnosti listů a rovněž pisatelčina snaha vyjít vstříc adresátovi, který vyžadoval stylisticky kvalitní dopisy. Jirous byl totiž na svou ženu přísný a cepoval ji za všechny gramatické i výstavbové odchylky a nepřesnosti. Jiné dopisy jsou přepsány na stroji. Jirous je zamýšlel vydat, což se ale během jeho života nepodařilo.
Protože se většinou jedná o dopisy do vězení, tedy listy, které podléhaly cenzuře a rovněž autocenzuře, nebylo nutné dopisy schovávat před státní bezpečností. Adresáti je spíše uschovávali pro své osobní povzbuzení a podporu v nelehké životní situaci (ve vězení však byly dopisy po určité době odebírány), případně Jirousovy dopisy kolovaly mezi přáteli a některé se dočkaly otištění v samizdatu (např. Koruna 1989). Velkého ohlasu se dočkalo vydání Jirousových dopisů v roce 2006 – bez reakcí adresátek, Dany Němcové a Juliany Jirousové, a stalo se nedílnou součástí jeho díla. Vzhledem k Jirousově postavení v undergroundové kultuře a jejich propojenosti s jeho literární tvorbou, ale rovněž i díky Julianině systematičnosti a vytvoření „kroniky“ sedmdesátých a osmdesátých let je možné dopisy využít pro historické, literární či kulturní bádání.
Libri prohibiti – knihovna “zakázaných knih”, kde je nyní sbírka dopisů Juliany Jirousové uložena, byla otevřena v roce 1990. Založení knihovny inicioval Jiří Gruntorád, signatář Charty 77, který před rokem 1989 vydával a sbíral samizdatovou literaturu a byl kvůli svým aktivitám dvakrát vězněn. Jiří Gruntorád chtěl soustředit na jednom místě exilovou a samizdatovou literaturu, zpřístupnit ji veřejnosti a tím pomoci osvětlit nejnovější československé dějiny. Podle něj by měla knihovna sloužit jako „poselství o minulých časech“, a ukazovat, jak fungoval komunistický režim v Československu. Nyní obsahuje sbírka knihovny více než 40 tisíc knihovních jednotek a více než 3200 periodik z oblasti literatury, literární vědy, historie, politické vědy, filosofie, teologie, sociologie, kultury a politiky, lidských práv, mezinárodních vztahů a dalších.
Libri prohibiti nejen zpřístupňuje knihy, časopisy a další dokumenty široké veřejnosti, ale také organizuje různé akce jako výstavy (zaměřené především na samizdatové a exilové výtvarné umění a fotografie) nebo literární večery (věnovány zejména samizdatovým a exilovým autorům). Knihovna také každý rok hostí výroční předávání Ceny Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě, kterou uděluje Občanské sdružení PANT. Libri prohibiti se také podílí na vzniku mnoha publikací, filmů (zejména dokumentárních) a výstav. Kromě toho spolupracuje s rozhlasem, divadly a několika internetovými portály.
Knihovna Libri prohibiti měla také zájem alespoň o část dopisů adresovaných významnému představiteli tzv. druhé kultury. Po smrti Ivana Martina Jirouse v roce 2011 nebyly dopisy uspořádány, ale nacházely se v místě jeho bydliště, na statku v Prostředním Vydří. Zde je postupně nalézala Jirousova dcera Františka Jirousová, která mnohé Jirousovy dokumenty, knihy a dopisy zachránila, s čímž jí pomáhala Jana Bauerová, archivářka z Libri prohibiti. Část ze zachráněných předmětů předala Františka Jirousová do Libri prohibiti v létě roku 2013. Některé z dopisů však získala Libri prohibiti přímo od Juliany Jirousové (bližší datum není specifikováno). Vše katalogizovala právě Jana Bauerová.
