Jaroslav Šabata se narodil 2. listopadu 1927 v Dolenicích u Znojma. Tato obec byla během druhé světové války připojena k Němci obsazenému Rakousku. Šabata v době války vystudoval gymnázium v Brně. Po maturitě odešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1952 získal doktorát. Od roku 1951 pracoval jako asistent na katedře psychologie, která byla postupně přetvářena na ústav marxismu-leninismu. V roce 1968 se stal vedoucím této katedry. Podle vlastních slov se pokoušel již od počátku své aktivní činnosti v politice formovat opoziční protistalinskou orientaci v KSČ. Ovšem na fakultě se o něm šířila pověst, že se zasloužil v letech 1951 až 1952 o vyhození řady studentů pro jejich „buržoazní původ“. Informace k tomuto jsou doloženy v archivním fondu PhDr. Jaroslav Šabata, který je uložený v Moravském zemském archivu v Brně.

V červenci 1968 se stal tajemníkem KV KSČ v Brně. Na Vysočanském sjezdu KSČ 31. srpna 1968 se jednoznačně vyjádřil pozitivně ke kapitulantskému postoji československé politické reprezentace v čele s Dubčekem a Svobodou. Již v roce 1969 měl pozastaveno členství v KSČ a z politické funkce přešel do dělnické pozice na železnici. V listopadu 1971 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky a odsouzen na šest a půl roku vězení. Když měl do Československa přijet předseda britské komunistické strany, tak Jaroslav Šabata napsal otevřené dopisy jak jemu, tak Gustavu Husákovi, které byly propašovány z vězení a otisknuty v zahraničí. I za toto byl stíhán, byť stíhání bylo po půl roce zastaveno. Smyslem těchto dopisů bylo ukázat, že opozice není umlčena ani zastavena tím, že je vzata do vazby. Propuštěn byl v prosinci 1976. Šabata a další byli propuštěni, aniž by se omluvili za své činy. Šabata požadoval, aby u soudu bylo zaprotokolováno, že o milost nežádal, protože byl odsouzen protiprávně, a že nadále bude bojovat za své nezadatelné právo vyjadřovat se svobodně. Soudce mu odpověděl, že na svobodě mu to jistě půjde lépe. Šabata tvrdil, že jeho poloamnestie byla politickým gestem, kterým si chtěl režim vylepšit pověst. 

Krátce po propuštění podepsal Chartu 77, která právě vznikala a v roce 1978 se stal jejím mluvčím, po dr. Jiřím Hájkovi. Poté, co podepsal Chartu 77, se věnoval sbírání podpisů od svých přátel z vězení a dalších brněnských kontaktů.  Byl znovu zatčen 1. října 1978, když se pokusil setkat s polskými disidenty na česko-polských hranicích. Vězněn byl až do prosince 1980. Aktivně vstoupil do politiky až po roce 1989. Nejprve byl členem Občanského fóra, poté vstoupil do ODS a později do sociální demokracie. Aktivně působil v politice až do konce 20. století. V letech 2002 a 2003 vyučoval na Fakultě sociálních studií – Katedře psychologie Masarykovy Univerzity v Brně a poté působil ještě dva roky jako externí učitel.

Jaroslav Šabata zůstává kontroverzní postavou i dnes, kdy jeho odpůrci tvrdí, že vždy byl komunistou a svou aktivitu v rámci Charty 77 jenom předstíral, aby se zachránil v hroutícím se režimu. Nicméně faktem zůstává, že Šabata učinil velké množství práce pro Chartu 77 a její šíření.