Krátce před svou smrtí se výtvarný a literární kritik Jindřich Chalupecký rozhodl prodat část své písemné pozůstalosti Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví. Na základě dohody s pracovnicí akvizice archivu Marií Krulichovou prodal na jaře 1989 Památníku národního písemnictví část své korespondence a některé rukopisy svých přátel. V době ochabujícího dozoru komunistického režimu PNP podobnými nákupy podporoval představitele neoficiální kultury. Sbírka korespondence, čítající téměř 2000 dopisů, zahrnovala například dopisy od českých umělců Kurta Gebauera, Evy Kmentové, Jiřího Koláře, Karla Nepraše, Zbyňka Sekala či Adrieny Šimotové. Chalupecký si dopisoval mimo jiné také s kanadským překladatelem a spisovatelem Paulem Wilsonem, který byl v roce 1977 vyhoštěn z Československa, nebo s českou spisovatelkou a literární historičkou žijící ve Spojených státech Miladou Součkovou. Spolu s dopisy předal Chalupecký PNP také některé rukopisy svých přátel (zhruba 750 stran), například básně Josefa Kainara či Josefa Škvoreckého. Rozsah této části Chalupeckého fondu, kterou získal Památník národního písemnictví v roce 1989, činil 6 kartonů.

Později byl fond Jindřicha Chalupeckého nadále rozšiřován. Po pádu komunistického režimu a po smrti Jindřicha Chalupeckého v roce 1990 pokračovala v ukládání osobního fondu jeho manželka, básnířka a překladatelka Jiřina Hauková (1919–2005), která postupně do roku 2005 uložila do LA PNP vedle další korespondence i Chalupeckého dochované rukopisy a pracovní materiály a rukopisy cizí. Část fondu byla poté získána z pozůstalosti Jiřiny Haukové po roce 2005. Dnes je fond uložen v 51 kartonech.