Herec, dramatik a signatář Charty 77, který byl nucen kvůli svým politickým názorům odejít do exilu, se narodil 11. 9. 1936 v Havlíčkově Brodě. Po neúspěšném studiu střední průmyslové školy strojnické se rozhodl věnovat divadlu. Nejdříve působil v krátkých periodách na okresních scénách v Šumperku, Klatovech a Pardubicích, než se umělecky vypracoval a v letech 1965–1976 patřil mezi přední osobnosti pražského Činoherního klubu. Ačkoli čtyřikrát usiloval také o studium herectví na DAMU, nikdy nebyl přijat. Konec jeho oficiální herecké kariéry je spjat s jeho kritickým přístupem k režimu, který ztvrzuje také podpisem Charty 77, po němž následuje několik zatčení. Pod nátlakem policejních orgánů a zvyšující se represi se v roce 1978 rozhodl odejít do exilu. Novým domovem se mu stalo Rakousko, kde se úspěšně prosadil jako herec, v letech 1982–1996 působil v angažmá vídeňského Burgtheatru. Do České republiky se vrátil v druhé polovině 90. let 20. století především jako filmový herec.

Pavel Landovský se věnoval také literární tvorbě, soustředil se zejména na psaní divadelních scénářů.  Ještě v době jeho oficiálního uměleckého působení byly realizovány hry Hodinový hoteliér (1969), Případ pro venkovského policajta (1972). V době zákazu veřejného vystupování připravil několik rozhlasových her, pod nimiž byli podepsáni jiní autoři (např. Karel Steigerwald) nebo byly dramatické kusy publikovány v samizdatu - Hry (1974), Sanitární noc (1977) atd. Pro Landovského tvorbu jsou typické grotesky skládající se z triviálních každodenních situací, v nichž vyniká situační komika, svérázný jazyk a lehce vulgární humor. V roce 2002 byla Pavlu Landovskému udělena medaile Za Zásluhy. Zemřel 10. 10. 2014.