Český dramatik a disident Václav Havel byl za své názory a aktivity před rokem 1989 několikrát uvězněn, nejdéle pak v letech 1979–1983. Toto období je reflektováno v jeho dopisech manželce, které byly později publikovány jako „Dopisy Olze“. Již ve vězení začal Václav Havel tyto dopisy koncipovat jako budoucí knihu a pokoušel se v nich (v mezích povoleného) rozvíjet obecnější úvahy o lidské identitě či odpovědnosti. Zejména od léta 1980 se tak Havlovy dopisy manželce Olze postupně proměňují ve filozofický traktát. Naopak dopisy z prvního roku věznění (Havel je začal psát v červnu 1979) vedle filozofických, literárních i jiných úvah obsahují ve větší míře i ryze praktické pasáže adresované Olze včetně pokynů týkajících se spravování jejich domácnosti i Havlových každodenních potřeb. Do tohoto období spadá i dopis „číslo 4“, který Václav Havel napsal 8. července 1979 ve vyšetřovací vazbě v Praze – Ruzyni. V dopise Olze líčí, které dopisy dosud obdržel, jak tráví čas ve vazbě, a dodává, že si je i navzdory věznění „jistý svou pravdou“ a ničeho tedy nelituje. Tento dopis byl ve zkrácené verzi (vynechány byly pasáže o praktických záležitostech a konkrétní pokyny Olze) publikován v samizdatovém vydání „Dopisů Olze“ v Edici Expedice v roce 1983 a poté i v pozdějších samizdatových, exilových a po roce 1989 oficiálních vydáních.

V roce 1998 tento dopis, spolu s dalšími 160 dopisy z let 1979–1983 a 11 dopisy z roku 1989, daroval Václav Havel Památníku národního písemnictví.