Dana Němcová je česká psycholožka, patří mezi nejvýraznější osobnosti protikomunistické opozice. Narodila se 14. ledna 1934 v Mostě do rodiny učitele. Dětství a válečná léta prožila v Novém Městě nad Metují. V 50. letech studovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po vysokoškolských studiích zůstala natrvalo v Praze. V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce, se kterým měla sedm dětí. V sedmdesátých a osmdesátých letech se aktivně zapojila do činnosti disentu. Mezi prvními podepsala Chartu 77 a na čas se stala její mluvčí. V roce 1978 patřila také mezi zakládající členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V době normalizace nemohla vykonávat psychologickou praxi a mohla pracovat jen jako uklízečka. V roce 1979 byla vězněna šest měsíců na Ruzyni a podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Zatčena byla i během tzv. Palachova týdne v lednu 1989, kdy se účastnila vzpomínkové akce na Václavském náměstí v Praze.

V listopadu 1989 stála u zrodu Občanského fóra, následně byla zvolena za poslankyni Federálního shromáždění. V roce 1993 stála u zrodu Poradny pro uprchlíky Českého helsinského výboru. Je členkou správní rady Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové.

V roce 1990 obdržela cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi. V roce 1999 ji prezident Václav Havel udělil státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně a v roce 2000 ji byla udělena Středoevropská cena (Middle Europe Price). V roce 2016 obdržela Cenu Arnošta Lustiga.