Milan Uhde se narodil 28. 7. 1936 v Brně. Po maturitě v roce 1953 vystudoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě brněnské univerzity, kde také v roce 1971 získal titul PhDr. Své další vzdělání si rozšířil až po sametové revoluci, v roce 1996 se habilitoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU).

Po absolvování vysokoškolského studia nastoupil jako redaktor do literárního časopisu Host do domu, v němž setrval až do roku 1970. V letech 1967–1971 rovněž působil jako externí vyučující na JAMU.  K této roli se vrátil o více než dvacet let později, v roce 1990 přednášel současnou českou literaturu na své domovské univerzitě, v letech 2001–2006 pedagogicky působil na Literární akademii v Praze. Většinu období normalizace, od roku 1971 byl spisovatelem z povolání, ale nemohl oficiálně publikovat. Po roce 1989 se aktivně zapojil do politického dění, v letech 1990–1992 se stal ministrem kultury a následujících šest let také usedal do poslaneckého křesla. Působil rovněž jako člen Rady Českého rozhlasu (1999–2006) a člen Rady České televize (2007–2014). Milan Uhde je nositelem řady ocenění, v roce 1986 získal Cenu Egona Hostovského, o rok později cenu Toma Stopparda. Do porevolučních let náleží státní medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury (2000) a Cena Alfréda Radoka (2007).

I přes počáteční Uhdeho nadšení z komunistického převratu v raných padesátých letech je pro něj charakteristický spíše pozdější kritický postoj, odrážející se v jeho tvorbě prvky absurdna a satiry, dilematu mezi jedincem a státní mocí. Dané zaměření mu v době normalizace přineslo zákaz publikování a konec oficiální spolupráce s uměleckými soubory v roce 1972. O pět let později Uhde připojil také svůj podpis k Prohlášení Charty 77, jelikož podle svých slov již neměl co ztratit. Až do roku 1989 umělecky tvořil pro samizdat a exilové časopisy (Svědectví, Listy, Obrys, Proměny atd.). Psal také scénáře k divadelním hrám pod jmény jiných autorů, nejslavnějším dílem je hra Balada pro banditu nastudovaná Divadlem na provázku.