Vlasta Chramostová patří mezi nejvýznamnější české kulturní osobnosti 20. století. Narodila se 17. listopadu 1926 v Brně, jako nejstarší z pěti dětí inženýra Vladimíra Chramosty. Dětství prožila v obci Skryje u Rouchovan, která zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany. V letech 1941 – 1945 vystudovala dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně. V roce 1944 byla totálně nasazena jako zámečnice v německé letecké továrně za Brnem. Během války hrála se spolužáky ve svém prvním „bytovém divadle“ a také v sále Nového domova v Brně. Po válce působila v brněnském Svobodném divadle, v městském divadle v Olomouci a ve Státním divadle Brno. V roce 1950 přešla do pražského Divadla na Vinohradech. Chramostová se poprvé provdala v roce 1950 za Bohumila Pavlince, ředitele Československého rozhlasu v Brně. Po rozvodu žila s výtvarníkem Konrádem Babrajem, s nímž měla syna. V roce 1963 měla Chramostová autonehodu, při níž byla těžce zraněna, a její čtyřletý syn zemřel. V roce 1971 se podruhé provdala za kameramana Stanislava Milotu.

V době začínající normalizace na protest proti vyhození ředitele Františka Pavlíčka odchází z Divadla na Vinohradech, kde hrála řadu velkých rolí. Z politických důvodů jí byla zakázána činnost ve filmu, televizi a rozhlase. Ještě chvíli hrála v Divadle za branou a hostovala v Západočeském divadle v Chebu. V roce 1973 přichází oficiální zákaz veřejného vystupování. Její zapojení do kulturního disentu vyústilo v tzv. bytové divadlo, které provozovala ve svém bytě nad Národním muzeem. První představení zorganizovala se svým manželem v říjnu 1976 u příležitosti 75. narozenin zakázaného národního umělce Jaroslava Seiferta. Na premiéře nechyběl ani Václav Havel, který o několik měsíců později skončil ve vězení. Vlasta Chramostová byla mezi prvními, kteří podepsali Chartu 77. To vedlo k sílícímu tlaku ze strany Státní bezpečnosti i proti ní a jejímu bytovému divadlu, které nemohla už v 80. letech provozovat. V lednu 1989 se zúčastnila vzpomínkového aktu za Jana Palacha. Za dopis adresovaný Jakešovi a Adamcovi s prohlášením k „Palachovu týdnu“ byla spolu s Libuší Šilhánovou odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. V témže roce obdržela v Kodani Cenu svobody Poula Lauritzena jako ocenění snah v oblasti lidských práv.

V roce 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla, kde od roku 1991 hrála jako jeho řádná členka. V roce 1998 obdržela Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva. V 90. letech hrála Vlasta Chramostová i v televizi a několika filmech, za něž byla dvakrát nominována na Českého lva. Za celoživotní přínos divadlu dostala v roce 2007 Zvláštní cenu Thálie.