Božena Komárková je významná představitelka brněnského protestantského disentu. Narodila se 28. 1. 1903 v Tišnově, ale studium ji přivedlo do Brna, kde již setrvala až do konce života. Po maturitě vystudovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity filozofii, historii a zeměpis. Profesně pak většinu života působila jako středoškolská učitelka na několika místech na Moravě. Po okupaci Československa se zapojila do odbojové činnosti organizace Obrana národa, ale roku 1940 byla zatčena a vězněna až do konce války. V roce 1945 se vrátila do Brna, kde pokračovala ve své pedagogické činnosti. Na podzimu 1948 byla nucena z ideologických důvodů změnit školu, poté opustit profesi učitelky a stát se knihovnicí ve Státní pedagogické knihovně, odkud byla na konci roku 1951 propuštěna. Od roku 1952 jí byl z důvodu vážných zdravotních problémů způsobených válečným vězněním vyplácen invalidní důchod.
Vedle pedagogické činnosti Komárková dále studovala, počátkem roku 1948 získala doktorát z filozofie na brněnské univerzitě. Habilitační spis napsala během dalšího roku, ale obhájila ho až v roce 1992 rovněž v Brně. Mezi její nejvýznamnější práce patří Sekularizovaný svět a evangelium, Původ a významný lidských práv, Lidská práva, v nichž z křesťanských pozic pojednává o vývoji moderní společnosti a nezadatelnosti lidských práv. Tento trend je patrný také na jejích snahách o obrodu teologických a eklesiologických východisek Českobratrské církve evangelické, v rámci neformálního proudu Nová orientace. Výsledkem je kniha Zásady Českobratrské církve evangelické.
Božena Komárková reprezentuje protestantský proud kulturní opozice. Již na počátku 50. let pořádala bytové semináře pro členy zrušeného spolku mladých křesťanů YMCA. Na tyto aktivity navázala po svém podpisu Charty 77, její byt patřil mezi důležitá centra brněnského, především křesťansky orientovaného disentu. Své texty publikovala v samizdatu nebo exilových nakladatelstvích.
Za svoji činnost a intelektuální práci byla za svého života několikrát oceněna. V roce 1982 získala čestný doktorát teologie na univerzitě v Bazileji, v roce 1991 jí byl propůjčen řád T. G, Masaryka o rok později obdržela zlatou medaili Masarykovy univerzity, následujíc rok také medaili Univerzity Karlovy. Zemřela 27. 1. 1997 v Brně.
