Libri prohibiti – knihovna “zakázaných knih”, byla otevřena v roce 1990. Založení knihovny inicioval Jiří Gruntorád, signatář Charty 77, který před rokem 1989 vydával a sbíral samizdatovou literaturu a byl kvůli svým aktivitám dvakrát vězněn. Jiří Gruntorád chtěl soustředit na jednom místě exilovou a samizdatovou literaturu, zpřístupnit ji veřejnosti a tím pomoci osvětlit nejnovější československé dějiny. Podle něj by měla knihovna sloužit jako „poselství o minulých časech“, a ukazovat, jak fungoval komunistický režim v Československu. Nyní obsahuje sbírka knihovny více než 40 tisíc knihovních jednotek a více než 3200 periodik z oblasti literatury, literární vědy, historie, politické vědy, filosofie, teologie, sociologie, kultury a politiky, lidských práv, mezinárodních vztahů a dalších.
Libri prohibiti nejen zpřístupňuje knihy, časopisy a další dokumenty široké veřejnosti, ale také organizuje různé akce jako výstavy (zaměřené především na samizdatové a exilové výtvarné umění a fotografie) nebo literární večery (věnovány zejména samizdatovým a exilovým autorům). Knihovna také každý rok hostí výroční předávání Ceny Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě, kterou uděluje Občanské sdružení PANT. Libri prohibiti se také podílí na vzniku mnoha publikací, filmů (zejména dokumentárních) a výstav. Kromě toho spolupracuje s rozhlasem, divadly a několika internetovými portály.
Kromě samizdatových a exilových monografií a časopisů zahrnuje knihovna také audio a video nahrávky dokumentující československou nekonformní kulturu před rokem 1989. Tyto nahrávky tvoří Audiovizuální oddělení, které bylo založeno v roce 1993 z iniciativy Aleše Opekara, českého muzikologa (rovněž i ředitele pražského Popmusea), zabývajícího se především populární hudbou.
Opekarova soukromá sbírka nahrávek se stala rovněž jedním ze základů nově vznikající sbírky jako celku, zejména dodanými unikátními záznamy rockʼnʼrollových, bigbítových a rockových hudebních formací. Dalším podstatným zdrojem archiválií byla například komplexní sbírka Petra Cibulky. Ta byla shromažďována od počátku 80. let. Cibulka nejen jako signatář Charty 77 a opakovaně uvězněný politický aktivista, ale rovněž právě jako dlouholetý sběratel a distributor nahrávek skupin neoficiální hudební scény i folkových interpretů, vytvořil zcela unikátní sbírku. Cibulkovo samizdatové nakladatelství S.T.C.V. (Samizdat Tapes & Cassettes & Video), v rámci kterého rozmnožoval a prodával nahrávky, bylo základem pro zřejmě největší soukromou sbírkou před rokem 1989 vůbec. Cibulka byl rovněž pro uvedené aktivity koncem 80. let žalován a uvězněn pro „nedovolené obohacování“ a jeho sbírka byla zabavena Státní bezpečností. Po roce 1989 byla dána k dispozici knihovně Libri prohibiti. V rámci audiovizuálního oddělení je deponována a inventarizována její velká část.
Na utváření audiovizuálního oddělení se výrazně podílel také hudebník Mikoláš Chadima – frontman skupin Extempore a MCH band, významných souborů československé alternativní scény 70. a 80. let. Jejich nahrávky i dalších spřátelených souborů rozšiřoval Chadima samizdatovým způsobem v rámci jím založeného vydavatelství Fist Records. Chadima se podílel na vzniku celkové sbírky jednak předáním své soukromé, vzniklé v rámci uvedeného Fist Records, a dále se na ní po dlouhou dobu existence Libri prohibiti spolupodílel také organizačně. Důležitá v tomto ohledu byla rovněž jeho role expertní.
Ve vztahu ke kulturní opozici sbírka dokumentuje například neoficiální hudební scénu, tedy kulturní fenomén, jenž se v průběhu 70. až 80. let v tehdejším Československu dostával do opakovaných konfliktů se státní mocí. Alternativní hudba a underground, posléze punk, nová vlna a další žánry byly v době státně-socialistického zřízení interpretovány jako určitá forma tzv. ideologické diverze. Podobný postoj platil v zásadě neměnným způsobem i ve vztahu k fanouškům a interpretům folkové scény. Ze strany oficiálních míst byly nazírány uvedené kulturní projevy a specifická volnočasová realizace hudebníků i příznivců obecně jako nežádané a jako takové byly často omezovány, anebo vystaveny přímé represi. Postup státních orgánů vyvolával zároveň odpovídající reakci ze strany fanoušků a hudebníků, kteří se vůči němu vymezovali a utvrzovali se v protirežimních postojích. Sbírka je jedinečným pramenným zdrojem informací k uvedenému fenoménu. Součástí sbírky jsou rovněž nahrávky spjaté přímo explicitně s politickou opozicí, například v okruhu disentu realizovaných seminářů a bytových přednášek, anebo záznamy vysílání rádia Svobodná Evropa pro Československo. Kopie jejího zvukového archivu byly pořízeny knihovnou Libri prohibiti během přesunu redakce z Mnichova do Prahy v roce 1995. Originály byly odeslány do centrálního archivu RFE ve Spojených státech.
