Ivan Blatný byl český básník a překladatel. Jeho první básně byly publikovány v roce 1933 ve Studentském časopise, později přispíval mimo jiné do Akordu, Kritického měsíčníku, Listů či Lidových novin. V roce 1948 byl vyslán do Londýna jako člen delegace Syndikátu československých spisovatelů. Blatný se rozhodl ve Velké Británii již natrvalo zůstat a požádal zde o politický azyl. Své rozhodnutí emigrovat z Československa tlumočil prostřednictvím rozhlasové stanice BBC a dle svých slov ho k emigraci vedlo omezování svobody a kultury v Československu. Blatný byl v Československu označen za zrádce, byl mu zabaven majetek a stal se „zakázaným autorem“. Pobyt v exilu však nesl Blatný těžce a propukla u něj duševní choroba paranoidní schizofrenie, kvůli které byl v roce 1948 poprvé hospitalizován. V letech 1951 až 1954 pak spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou. Od roku 1954 však musel být kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu již trvale hospitalizován v psychiatrických léčebnách. I přesto Blatný nadále psal básně. V Československu se však o Blatného osudu ještě v sedmdesátých letech mnoho nevědělo, což potvrzují slova básníka a disidenta Zbyňka Hejdy: „Znali jsme jeho knihy vydané v Československu ještě před rokem 1948, ale vědět, co psal a jak žil od doby své emigrace, bylo nám znemožněno nepropustností zdi, která dělila oba světy.“ Emigrační tvorba Ivana Blatného však byla vydávána v zahraničí – v Torontu v nakladatelství Sixty-Eight Publishers Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. V osmdesátých letech byly Blatného exilové verše publikovány také v Československu prostřednictvím samizdatu – jednalo se o sbírky Poblíž katedrál (1981), Pomocná škola Bixley (1982) a Stará bydliště (1984). Životní příběh Ivana Blatného se stal ve světě známým zejména po roce 1981, kdy o něm v německém časopise Stern vyšel článek z pera Jürgena Serkeho. O rok později pak BBC a Norská televize odvysílaly o Ivanu Blatném dokumentární film. V Československu začalo být Blatného dílo oficiálně vydáváno po roce 1989. Nyní je Blatný vnímán jako významná osobnost dějin československé literatury, jeho jméno se objevuje ve školních učebnicích a stává se tématem studentských kvalifikačních prací. V roce 2007 uvedlo pražské divadlo Komedie hudební inscenaci Miloše Orsona Štědroně „Kabaret Ivan Blatný“. I přesto, jak nedávno uvedl publicista Aleš Palán, je Ivan Blatný „jedním z posledních důležitých básníků 20. století dosud plně ,neobjevenýchʻ čtenářské veřejnosti.“