Ivan Medek patřil mezi významné představitele kulturní a politické opozice po únoru 1948, zejména pak po srpnových událostech roku 1968. Již od padesátých let byl pod dohledem Státní bezpečnosti a v polovině padesátých let byl vězněn. Perzekuce proti jeho osobě se výrazně stupňovaly od počátku roku 1977, kdy se připojil k prohlášení Charty 77. Ivan Medek byl mezi prvními třemi signatáři, kteří dostali výpověď ze zaměstnání, potom již pracoval jako sanitář, šatnář a umývač nádobí. Na zveřejnění textu Charty 77 reagoval režim akcí Asanace, která si kladla za cíl různými represivními prostředky dosáhnout vystěhování co největšího počtu režimu nepohodlných osob, hlavně signatářů Charty 77. Do této akce byl zařazen i Ivan Medek. Zvyšující se perzekuce politických odpůrců režimu a útoky na signatáře Charty 77 vedly opozici k založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který sledoval a zveřejňoval případy osob, jež byly trestně stíhány či vězněny za projevy svého přesvědčení a staly se obětmi policejní a justiční svévole. Ivan Medek patřil mezi sedmnáct zakládajících členů VONS. Po brutálním útoku na svou osobu Medek emigroval a stal se významnou osobností československého exilu. Sbírka tak odráží nejen činnost Ivana Medka v exilu, ale mapuje především aktivitu československých občanů v boji za svá práva, bez ohledu na následky, které jim tento odpor přinášel.
Ivan Medek po odchodu do exilu založil Tiskovou službu, prostřednictvím které rozšiřoval dokumenty Charty 77, sdělení VONS, otevřené dopisy, informace o perzekvovaných československých občanech, o pronásledování věřících a nezávislé zprávy z různých okruhů. Tyto zprávy a dokumenty o situaci v Československu dodával více než sedmdesáti exilovým a mezinárodním institucím a organizacím pro lidská práva, tiskovým agenturám, archivům a univerzitám. Ivan Medek připravoval relace o činnosti domácí opozice pro Hlas Ameriky a externě také pro české vysílání dalších rozhlasových stanic, např. pro Svobodnou Evropu, BBC, Radio Vatican a Deutschlandfunk ve Vídni. Medek byl velmi činorodý a tvůrčí člověk, který své službě domovu zasvětil celý exulantský život. Zapojil se do práce v katolické laické organizaci Opus bonum, důležitou roli sehrál i při založení exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v březnu 1986, patřil mezi podporovatele a spolupracovníky kampaně na pomoc vězněným disidentům – U.K. Committee for the Defence of the Unjustly Prosecuted (CDUP) - tj. britského VONS, pracoval jako poradce u Amerického fondu pro československé uprchlíky organizace v uprchlickém táboře Traiskirchen, spolupracoval s ČSSR-Solidaritätskomitee ve Vídni , byl také členem výkonného výboru Rady svobodného Československa a byl činný v Kulturním klubu Čechů a Slováků v Rakousku. Ivan Medek, spolu se svojí ženou, uchovával doklady této činnosti po celou dobu.
Sbírka Ivan Medek tak vznikla z jeho vlastní exilové činnosti ve Vídni v letech 1978-1989. Ivan Medek odjel do exilu jako aktivní člen VONS a signatář Charty 77, který chtěl v exilu pokračovat v tom, co dělal doma. Především chtěl pomáhat vězněným a perzekuovaným členům domácí opozice tím, že všechny došlé informace a materiály se snažil dostat do rozhlasového vysílání, televize a tisku a informovat tak západní veřejnost o tom, co se děje v Československu. Hned od svého příjezdu do Vídně byl Ivan Medek pod pečlivým dohledem agentů československé rozvědky, která monitorovala jeho působení v exilu a jeho kontakty v zahraničí i doma. Přestože Státní bezpečnost připravovala v roce 1988 aktivní opatření k dosažení rozkolu mezi představiteli československých nezávislých tiskových agentur, jejich činnost se jí narušit nepodařilo. Mezi uživatele sbírky v osmdesátých letech patřily západní rozhlasové stanice, televize, tisk, organizace zabývající se porušováním lidských práv, vědecké politologické instituce, univerzity, archivy, knihovny a mnoho osobností čs. exilu. Tuto činnost Ivan Medek ukončil se změnou režimu v Československu, kdy již nebylo potřeba dopravovat zprávy a informace ilegálně přes hranice. Ivan Medek, spolu se svojí ženou, uchovával doklady této činnosti po celou dobu svého působení ve Vídni. V polovině devadesátých let tyto dokumenty věnoval Ivan Medek do sbírek Československého dokumentačního střediska, které je v roce 2003 předalo do sbírek Národního muzea. Tímto se sbírka institucionalizovala a částečně zpřístupnila vědecké veřejnosti. Sbírka byla výběrově prezentována široké veřejnosti prostřednictvím výstavy IVAN MEDEK : NESMLOUVAVĚ PŘÍMÝ GENTLEMAN / A DIRECTLY HONEST GENTLEMAN, která se konala 15. září – 31. prosince 2015 v Praze v Národním památníku na Vítkově.