Sbírka Jiřího Lederera vznikala v letech 1968 až 1969, v období po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, kdy se Jiří Lederer jako novinář aktivně účastnil řady jednání, schůzí, zasedání a protestních akcí na podporu demokracie a na ochranu svobody tisku a projevu. V letech 1968 až 1969 působil Lederer v redakci Literárních listů (resp. Listů), týdeníku Svazu československých spisovatelů, které reagovaly na uvolňující se politické ovzduší „pražského jara” a samy přispívaly k rozšiřování prostoru pro svobodnou diskusi. Také publikoval v časopise Reportér. Jiří Lederer patřil k nejvýraznějším novinářským osobnostem „pražského jara”. Nesmířil se s okupací, kterou pokládal za nesprávný a škodlivý zásah do života státu a společnosti. Byl zastáncem drobné činnosti, která by mohla vytvářet a postupně rozšiřovat prostor pro obhajobu pokrokových myšlenek a realizaci původních záměrů. A toto přesvědčení bylo hlavním důvodem jeho pronásledování. Poprvé na něj uvalili dvouměsíční vazbu již v roce 1970 a v roce 1972 byl na dva roky uvězněn za článek „Polsko těchto týdnů“ z roku 1968.
V sedmdesátých letech se aktivně zapojil do opozičního hnutí, publikoval v samizdatu, a také posílal své články do exilových periodik. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77, kterou podepsala i jeho manželka. Hned v lednu byl vzat do vazby a následně odsouzen ke třem rokům odnětí svobody.
V roce 1980, po návratu z vězení a stupňujícím se tlakem a výhružkami ze strany státní bezpečnosti, se s manželkou a dcerou vystěhoval do SRN. Stalo se tak v rámci akce Asanace, pomocí které se Státní bezpečnost zbavovala nepohodlných signatářů Charty 77. V Německu se zapojil do aktivit československého exilu a nadále se věnoval novinářské práci, hlavně publikoval v exilových periodikách a psal pro československou redakci Rádia Svobodná Evropa. Po třech letech emigrace zemřel v pouhých 61 letech.
Sbírka Jiří Lederer vznikla v letech 1968-1969 z jeho vlastní činnosti během „pražského jara“ 1968 a období po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. V sedmdesátých letech se Lederer aktivně zapojil do činnosti opozice. Za tuto svou činnost byl několikrát vězněn. V době jeho věznění uchovávala sbírku jeho manželka. Přes řadu domovních prohlídek, při nichž byly zabaveny knihy, rukopisy, korespondence a osobní poznámky Jiřího Lederera, se tuto sbírku podařilo před Státní bezpečností uchránit. Po odchodu Jiřího Lederera do exilu se podařilo sbírku dostat za hranice. Po smrti Jiřího Lederera věnovala jeho manželka Elzbieta Ledererová tuto sbírku Vilému Prečanovi do fondu exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury (ČSDS). V roce 2003 uzavřelo ČSDS s Národním muzeem v Praze darovací smlouvu. Sbírky ČSDS, včetně sbírky Jiří Lederer, tak byly předány Národnímu muzeu. Tímto se sbírka institucionalizovala a částečně zpřístupnila vědecké veřejnosti.
