Začátkem roku 1983 zahájil fotograf Jindřich Štreit jednání s Janem Švankmajerem, významným českým výtvarníkem a tvůrcem animovaných filmů, o možnosti konat výstavu tzv. Surrealistické skupiny v Československu v prostorách bývalé školy na Sovinci. Předběžný termín konání výstavy byl určen na květen až červen roku 1983. Štreit již od začátku tušil, že to nebude jednoduché. Proto si nechal vystavit písemný souhlas s výstavou i od Místního národního výboru v Jiříkově, kam Sovinec spadal. Při této příležitosti také rovněž zažádal o možnost vydání malého katalogu k výstavě, což se také povedlo. Katalog nakonec zůstal jako jediná stopa po neuskutečněné výstavě.

Ústředním mottem výstavy se stala věta „žádný tyran nemůže zakázat sny“. Brzy se ukázalo, že opak byl pravdou. Po několika měsících příprav, na kterých se podíleli i další členové skupiny, po náročné instalaci, kterou prováděl Jindřich Štreit dva dny před plánovaným otevřením s Janem a Evou Švankmajerovými, s Alenou Nádvorníkovou, Františkem Dryje a Martinem Stejskalem, se do příprav vložila Státní bezpečnost. V pátek 6. 5. 1983 odpoledne, kdy už byla výstava hotova, přijeli příslušníci Státní bezpečnosti z Bruntálu a přikázali výstavu neotevírat a co nejdříve zlikvidovat. Výstava zůstala nainstalována do soboty 7. 5. 1983, kdy se již od rána začali sjíždět návštěvníci. Na plánovanou sobotní vernisáž přijel ze Slovenska také jeden z dalších autorů, Albert Marenčin s manželkou. V dané situaci nebylo možné nic udělat. Od sobotního rána byli příslušníci StB rozestavěni na náměstí a před budovou bývalé školy, kde byla výstava nainstalována, hlídali, kdo přichází. Na tento den, tedy sobotu 7. 5. 1983, svolal Jindřich Štreit také dopolední brigádu občanů obce a chatařů na opravu vodní nádrže. Shluk pracujících lidí od rána sloužil jako bezpečnostní filtr pro návštěvníky vernisáže. Každý, kdo šel kolem na výstavu byl předem seznámen se situací a upozorněn na nebezpečí konfrontace se Státní bezpečností. V neděli 8. 5. 1983 se situace opakovala, ale již v menším měřítku. Ten den se také výstava musela svěsit. Rozsáhlou kolekci sestavenou z děl tzv. druhé surrealistické generace - Karol Baron, (1939-2004); František Dryje, (nar. 1951); Vratislav Effenberger, (1923-1986), Albert Marenčin, (nar. 1922); Emila Medková, (1928-1985); Alena Nádvorníková, (nar. 1942); Martin Stejskal, (nar. 1944); Jan Švankmajer, (nar. 1934); Eva Švankmajerová, (1940-2005), která navazovala na meziválečnou avantgardu sdruženou kolem kritika a publicisty Karla Teigeho, však veřejnost už nespatřila.