Dílo Adrieny Šimotové, které se nachází ve sbírce prof. Jindřicha Štreita je jednou z mnoha velkoformátových  papírových prací, které umělkyně vytvářela od 70. let minulého století. Jedná se o otisk těla protlačený v několika vrstvách papíru, zvýrazněný modrým pigmentem. Podobně jako polská sochařka Magdalena Abakanowicz i Šimotová tvořila pomocí dotyku, vlastním tělem. V mnoha svých pracích se pokusila setřít rozdíl mezi tvůrcem a jeho dílem. Fyzickým gestem – otiskem těla, tváře či končetin - se chtěla do svého díla doslova vtělit. Proto také tradiční plátno nahradila jemným vrstveným papírem nebo lněnými prostěradly. Papír, který symbolizoval zranitelnou a citlivou pokožku, vrstvila, drásala a trhala přímo na svém těle nebo na tělech svých přátel. Otištěná těla a jejich torza se stala v době  normalizace 70. a 80. let minulého století symbolem člověka  zraňovaného i neumdlévajícího.