Sbírku Charty 77 založil v roce 1977 historik Vilém Prečan, který se po svém odchodu do exilu věnoval soustavné archivaci samizdatové literatury a veškerých disidentských písemností. Ihned od vzniku Charty 77 v lednu 1977 dokumentoval vše, co se týkalo této občanské iniciativy. Již v dubnu publikuje svou první úvahu mapující fenomén Charta 77 pod názvem Občanská práva – centrální problém. Vilém Prečan se podílí i na přípravě Bílé knihy o Československu, kde byly publikovány první dokumenty Charty 77 a konkrétní příklady perzekuce jejích signatářů. Publikace vyšla v červnu 1977. Pro nakladatelství Index sestavil Knihu Charty: Hlasy z domova 1976-1977, jež vyšla na jaře 1978.
Vilém Prečan archivoval veškeré dokumenty Charty 77, materiály o Chartě 77, dokumentaci o represi jejich signatářů a o porušování lidských práv v Československu. Stal se tak „archivářem Charty 77“, kterému se podařilo vytvořit unikátní sbírku dokumentů a jednotlivých textů vztahující se k Chartě 77, která se v této podobě nenachází v žádném jiném českém ani zahraničním archivu. Vilém Prečan tyto texty nejen archivoval, ale též rozesílal zahraničním novinářům. Díky kontaktům na západní diplomaty byl ve spojení s mluvčími Charty 77, kteří jeho prostřednictvím posílali dokumenty Charty 77 na Západ. Současně Vilém Prečan sháněl pro chartisty finanční podporu a technické vybavení, které tajnými cestami pašoval do Československa.
Po deseti letech usilovného snažení se uskutečnily plány Viléma Prečana na zřízení archivního, dokumentačního a informačního centra, kde by bylo uchováno pro budoucnost vše, co bylo doma neustále ohrožováno zabavením ze strany státní bezpečnosti. V lednu 1986 washingtonská nevládní organizace Národní nadace pro demokracii poskytla dotaci na projekt dokumentačního centra v exilu. Při udělení grantu sehrál velkou úlohu apel Václava Havla z 29. června 1985 na podporu rodícího se střediska. V. Havel poukázal na jedinečný význam práce Viléma Prečana, který dosud provozoval středisko bez institucionálního zázemí, ve vlastní režii a pouze s pomocí nejbližších přátel „téměř jako soukromý koníček“. Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury bylo pak založeno v březnu 1986 a od listopadu 1986 sídlilo v bavorském Scheinfeldu na zámku Schwarzenberg, kde nechal na své náklady upravit prostory Karel Schwarzenberg. Do nově vzniklého střediska předal Prečan všechny své sbírky. Mnozí tvůrci samizadatu podpořili toto středisko a doplnily jeho samizdatové sbírky, byli mezi nimi i Ludvík Vaculík a Václav Havel, kteří založili a vedli dvě nejvýznamější samizdatové edice.
V září 2000 se dokumentační středisko a jeho sbírky přestěhovaly do České republiky. V roce 2003 uzavřelo ČSDS s Národním muzeem v Praze darovací smlouvu. Sbírky ČSDS, včetně sbírky Charta 77, tak byly předány Národnímu muzeu.