Pavel Tigrid se řadí k nejvýraznějším českým novinářským osobnostem 20. století. Byl nejen spisovatelem a publicistou, ale i vydavatelem a politikem, jedním z nejvýznamnějších představitelů československého protikomunistického exilu.
Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil 27. října 1917 v Praze do středostavovské asimilované židovské rodiny, která byla spřízněna se spisovateli Antalem Staškem a Ivanem Olbrachtem. Již jako gymnazista se věnoval redakční práci ve Studentském časopise, v němž publikoval své první příspěvky. Během studií založil s přáteli Divadelní kolektiv mladých, kde režíroval avantgardní představení. Poprvé emigroval v březnu 1939 před nacisty do Londýna, kde pracoval jako hlasatel a redaktor českého vysílání BBC a redaktor rozhlasového programu čs. exilové vlády Hlas svobodného Československa. V Londýně také spolu s W. Bergrem vydával časopisy Kulturní zápisník a Review 42. Po osvobození se vrátil do vlasti. V roce 1945 krátce působil na ministerstvu zahraničních věcí, kde poznal svou budoucí ženu Ivanu Myškovou, kterou si vzal v roce 1947. Spolu s Ivo Ducháčkem založil týdeník Obzory a od roku 1946 byl šéfredaktorem týdeníku pro mladou generaci Vývoj. Únor 1948 jej zastihl na reportážní cestě v Západním Německu, odkud se již nevrátil. Místo něj Státní bezpečnost zatkla jeho ženu, kterou po třech měsících z vězení propustili a jí se podařilo uprchnout za manželem. Pavel Tigrid se usadil v Německu, kde spoluzaložil Pomocný výbor pro uprchlíky z Československa. Vedle této práce pro pomoc politickým uprchlíkům se věnoval zejména publicistice. Články o situaci v Československu publikoval na stránkách německého, anglického i francouzského tisku. V Mnichově působil ve Výboru pro Svobodnou Evropu a podílel se na přípravách vysílání Rádia Svobodná Evropa. Byl prvním programovým ředitelem československé redakce. Na funkci rezignoval v listopadu 1952 po koncepčních neshodách s Ferdinandem Peroutkou a přesídlil do USA. V roce 1956 založil Svědectví, exilový čtvrtletník pro politiku a kulturu, který se stal nejvýznamnějším a nejprestižnějším časopisem českého politického exilu. První ročníky vycházely ještě v New Yorku. V roce 1960 přesídlil Pavel Tigrid do Paříže, kam přenesl i čtvrtletník Svědectví. Po roce 1968 se Pavel Tigrid výrazně angažoval v politickém a kulturním dialogu poúnorového a posrpnového exilu. Tigrid stál u zrodu mnoha exilových aktivit, mj. byl jedním ze zakládajících členů exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, jehož sbírky jsou uloženy v Národním muzeu. Spolu se svou manželkou Ivanou také organizoval účinnou pomoc představitelům československé opozice.
Do Prahy se vrátil po sametové revoluci na pozvání Václava Havla a poté působil v jeho prezidentské kanceláři. V letech 1994–1996 zastával post ministra kultury České republiky. Byl nositelem řady vyznamenání, od roku 1995 i Řádu T. G. Masaryka. Až do své smrti žil střídavě ve Francii a v Čechách. Zemřel 31. srpna 2003 ve svém domě v Héricy, nedaleko Paříže.
