Ivana Tigridová byla publicistka a aktivistka v oblasti lidských práv, životní partnerka novináře, spisovatele a nejvýraznějšího představitele protikomunistického exilu Pavla Tigrida. Narodila se v Praze 4. listopadu 1925 jako Ivana Myšková do středostavovské umělecké rodiny. Její babičkou z matčiny strany byla Terezie Brzková, jedna z nejvýraznějších hereček první republiky. Ivana Tigridová pocházela z židovské rodiny, a tak musela po příchodu nacistů jako židovský míšenec opustit anglické gymnázium. Její otec byl deportován nejprve do Terezína a následně transportem do Osvětimi, kde zemřel v lednu 1945 při pochodu smrti. Po válce Ivana maturovala na obchodní akademii v Resslově ulici, kam se jí po vyloučení z gymnázia podařilo přestoupit, a za několik měsíců složila doplňovací maturitu na gymnáziu, aby mohla nastoupit na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však nedokončila.
V roce 1945 se seznámila s Pavlem Tigridem, kterého si vzala v únoru 1947. Pavel Tigrid byl již od roku 1947 v hledáčku komunisty ovládané Státní bezpečnosti, která na něj vydala zatykač již 23. února 1948. Tigrid měl ale štěstí, protože byl na zahraniční služební cestě. Ivana Tigridová tak byla krátce po únorovém převratu 1948 místo svého muže zatčena a tři měsíce vězněna. Po propuštění se jí brzy podařilo uprchnout za manželem do Německa.
Po emigraci žili Tigridovi v Německu, kde Pavel Tigrid vybudoval mnichovskou pobočku Rádia Svobodná Evropa a stal se jejím programovým ředitelem. Ivana s ním ve Svobodné Evropě začínala, pracovala v programovém oddělení československé redakce na přípravě monitoringů československého tisku. V roce 1952 přesídlili do New Yorku a v roce 1960 do Paříže, kam Pavel Tigrid přenesl i čtvrtletník Svědectví, který založil se svými přáteli v roce 1956 a z něhož se postupem času stal nejvlivnější a nejúspěšnější časopis československého exilu. Na jeho vydávání se podílela i jeho manželka.
V sedmdesátých letech se Ivana Tigridová začala intenzivněji věnovat problematice lidských práv. V listopadu 1974 založila organizaci Help and Action na podporu pronásledovaných představitelů kulturní a politické opozice ve státech východního bloku. Po vzniku Charty 77 iniciovala v Paříži vznik Mezinárodního výboru na podporu zásad Charty 77 v Československu, který pomáhal signatářům Charty 77 v jejich úsilí za uplatňování lidských a občanských práv v zemi.
Po roce 1989 se často vracela do Prahy a pomáhala svému muži, který se stal poradcem prezidenta Václava Havla a později byl ministrem kultury České republiky. Ivana Tigridová zemřela 27. června 2008 v Héricy u Paříže, kde dlouhá léta se svojí rodinou bydlela.