Po událostech na Národní třídě v Praze, kde byla policií (SNB) dne 17. listopadu 1989 násilně rozehnána demonstrace pražských vysokoškolských studentů došlo v tehdejším socialistickém Československu k vlně solidarity. Jejími nositeli byli v prvé řadě studenti většiny vysokých škol v zemi, kteří se stali zásadními aktéry revolučního převratu na přelomu let 1989/1990. V Brně se centrem revolučního dění stala Filozofická fakulta UJEP (dnes Masarykova univerzita) a na této škole to pak byla organizace, je se pojmenovala Stávkový výbor FF UJEP. Její jádro vzniklo v pátek 17. listopadu 1989 v noci, bezprostředně po odvysílání zpráv rakouskou televizí a rozhlasem, které byly v Brně v té době široce sledovány a brány za zdroj nezkreslených informací. Během víkendu dne 18. a 19. listopadu se vytvořila úzká struktura nové organizace, ve které bylo několik studentů, ale i pedagogů Filozofické fakulty, jež se společně dohodli na vyhlášení stávky a veřejném vystoupení od nadcházejícího prvního pracovního dne, tedy 20. listopadu 1989. Toto vystoupení se odehrálo hned z rána na nádvoří Filozofické fakulty, kde malý hlouček studentů a pedagogů strhl lavinu veřejného angažmá, jež se rozlila do celého města. Ke studentům fakulty se připojovaly fakulty další, ale i ostatní vysoké školy, instituce, průmyslové podniky a široká veřejnost. Filozofická fakulta se stala autoritou a významným centrem revolučního dění ve městě. Stávkový výbor se rozrostl, vytvořil si sekce, jež komunikovaly s dalšími školami, s divadly, s dalšími institucemi, médii, vysílaly skupiny studentů do průmyslových podniků, do dalších měst, na venkov. Fungovalo zde rozsáhlé „tiskové centrum“, které rozšiřovalo strojopisné texty, malovalo plakáty, vyrábělo tiskoviny a to nepřetržitě 24 hodin denně. Značná část studentů pak zajišťovala jejich distribuci, vylepování. Do Stávkového výboru proudila široká veřejnost, která mu jako nositeli revoluce poskytovala finanční prostředky, jídlo, automobily, ale i špatně dostupné podklady z převratového dění v roce 1968 v Československu, či obdobně nesamozřejmě dostupné artefakty z doby 1. republiky. Studenti tuto organizaci i stávku chápali jako okupační. Trvale se usadili v učebnách a pracovnách spřízněných pedagogů na Filozofické fakultě, fungovali ve dne i v noci, organizovali si směny. Horečnatá činnost těchto týdnů probíhala pod hrozbou likvidace, neboť škola byla obklopena zásahovými jednotkami policie (SNB). Postupem času se vytvořil pevný proud opozice a začalo probíhat předávání moci do rukou demokraticky volených zástupců. Studenti se stahovali z veřejného prostoru a činnost výboru byla v roce 1990 ukončena. Neformálními vůdci Stávkového výboru FF UJEP byli studenti Roman Švanda, Jiří Voráč a profesor Dušan Šlosar. Do širšího okruhu vedení pak patřili Igor Fic, Jaroslav Hubata-Vacek, Dalibor Maňas a Jan Sládek, z pedagogů pak Zdeňka Rusínová, Jana Jelínková, Milan Jelínek a Milan Pospíšil.