COURAGE

connecting collections

Na stránkách vons.cz lze najít kompletní elektronickou verzi samizdatového časopisu Vokno, který vycházel mezi lety 1979 až 1989.

Samizdatový časopis vydával František Stárek spolu se svými přáteli a bylo to hlavní periodikum kulturního undergroundu. Do tohoto časopisu přispívali také členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V roce 1981 byli v souvislosti s vydáváním časopisu Vokno (při přípravě šestého nedokončeného díla), zatčeni František Stárek, Ivan Jirous, Michal Hýbek a Milan Frič. Všichni byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Když se vrátil František Stárek z vězení, tak se obnovilo vydávání časopisu a začal opět vycházet informační bulletin Voknoviny a také videomagazín. Od sedmého čísla se na obálce vyskytoval i podtitul „časopis pro druhou i jinou kulturu“.

Na stránce vons.cz lze najít kompletní digitalizovanou podobu časopisu Vokno, tedy všech čtrnáct samizdatových čísel. Originály jsou uloženy v knihovně Libri prohibiti. 

Jedním z nejzajímavějších svědectví na portálu Paměť národa je nahrávka Vratislava Brabence. Vratislav Brabenec je známý český hudebník, básník a představitel undergroundu. Narodil se v Praze 28. dubna 1943 a vyrůstal v Horních Počernicích. Po absolvování Střední zemědělské technické školy v Mělníku studoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Studium ale nedokončil a živil se jako zahradní projektant. Od roku 1972 působil v kapele The Plastic People of the Universe, pro niž napsal řadu textů, například Pašijové hry. V roce 1976 byl odsouzen v procesu s nezávislými umělci a kulturními aktivisty na osm měsíců nepodmíněně. Trest si odpykal v rámci vyšetřovací vazby. Zanedlouho po propuštění na svobodu podepsal Chartu 77 a od této doby jej měla téměř soustavně v hledáčku StB. V roce 1982 byl podroben řadě výslechů doprovázených vydíráním a fyzickým násilím. V důsledku těchto událostí se spolu se svou ženou Marií Benetkovou, se kterou vychovával dcerku Nikolu, rozhodl k odchodu do exilu. Domů se vrátil až v roce 1997. Dnes žije v Praze a věnuje se koncertování, literární a publicistické činnosti a poezii. 
Svědectví obsahuje záznam dlouhý 2,15 hodiny, přepis rozhovoru, odkazy na rozhovory o autorovi a některá jeho díla, stejně tak dobové i současné fotografie, vše online a přístupné badatelům po zaregistrování.

Ivan Blatný byl po své emigraci do Anglie v roce 1948 v Československu označen za zrádce a stal se zakázaným autorem. Později dokonce Československý rozhlas oznámil, že Blatný v Anglii zemřel. V roce 1968, v období tzv. pražského jara, se v Československu o Blatném a jeho díle začalo opět více hovořit – mimo jiné také v pořadu „Vůně Brna“. Tento pořad věnovaný Blatného poezii, na který zve plakátek ze sbírky Ivana Blatného, uspořádal v brněnském Domě umělců režisér a výtvarník Karel Fuksa. Blatného básně zde recitovali herci Ladislav Lakomý a Helena Kružíková a podle Fuksových vzpomínek „bylo plno“. V roce 1968 ještě stihlo vyjít v nakladatelství Blok druhé vydání Blatného Melancholických procházek, sporadicky se tehdy jeho básně objevovaly také v rozhlase a tisku. Poté mohly Blatného texty v Československu oficiálně vyjít až po roce 1989.