COURAGE

connecting collections

Sochy Karla Nepraše mají kořeny v tragické době 50. let a dobách normalizace, která přišla po okupaci Československa v roce 1968. Tyto sochy mají existenciální podtext a nelze je vykládat prvoplánově. Jasnou ukázkou tohoto je jeho dílo Dialog IV, které je reflexí nemožnosti dialogu, kterou autor cítil ze společnosti v období po srpnu 1968.

Sochy jsou vytvořené z trubek, drátů, textilu, punčoch a dalších materiálů, a představují důležitý odrazový bod z pohledu celého dalšího sochařského díla, které se dále zaměřovalo na zhodnocování různých materiálů, technik a technologií.

Zpravodaj Help and Action začal vycházet v roce 1977. Vydávala ho stejnomenná organizace Help and Action, která byla založena v Paříži v roce 1974 a zabývala se ochranou lidských práv a občanských svobod v Sovětském svazu a v zemích střední a východní Evropy. Zpravodaj pravidelně zveřejňovat informace o jednotlivých případech porušování lidských práv zaručených Všeobecnou deklarací lidských práv a dalšími mezinárodně uznávanými úmluvami. První číslo vyšlo 15. ledna 1977, tedy krátce po vzniku Charty 77 v Československu. Zpravodaj vycházel v anglické a francouzské verzi, nejprve jako dvouměsíčník a od roku 1987 vycházel čtvrtletně.

Zpravodaj Help and Action pravidelně informoval o všech typech perzekuce za železnou oponou. Zveřejňoval jména pronásledovaných a vězněných odpůrců režimu v Sovětském svazu, Československu, Polsku, Jugoslávii, Východním Německu, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a Albánii. Psal o protestních akcích, které na Západě pořádaly organizace na obranu lidských práv na pomoc postiženým oponentům režimu. Byly to různé manifestace, kampaně a koncerty na podporu pronásledovaných disidentů, otevřené dopisy představitelům totalitních režimů, ale také výstavy samizdatových knih zakázaných autorů a konference s lidskoprávní tématikou. Cílem těchto akcí bylo především propuštění politických vězňů a vedení spravedlivých soudů v zemích východní Evropy. Vedení výboru a vydávání zpravodaje Help and Action organizovala Ivana Tigridová, manželka Pavla Tigrida, který patřil mezi nejvýraznější představitele československého protikomunistického exilu.

In the film, the actor roams the city and uses the opportunity to overcome various obstacles that lie before him (walls, fences...). He walks aimlessly. Speed walking, the artist passes though various surroundings. In motion, he marks his own individual path of movement through the city. He jumps across obstacles, representing a symbolic act of defiance and appropriation of the micro-space, of the free subject. This work is a statement on the intertwining of art and an everyday action – walking. In his works, Neša Paripović creates an intimate atmosphere. He did not perform in public. Movement, like the actor's roaming, represents deviation from a stable place in society. The actor conquers the public space precisely through his own private space of action. Rhythmicality is immanent in the work as the rhythmic film shots match the motion of the artist.

The poem’s original title was Szaltószabadság, a neologism difficult to translate (roughly, “Summersault Freedom”). It means “the freedom of flipping in the air,” but it also echoes the word sajtószabadság, which means “freedom of the press.” When the journal Mozgó Világ was launched by the Central Committee of the Communist Youth Organization (KISZ) in December 1975, Nagy’s poem was to appear in the first issue with its original title. However, the censors demanded that it be changed: editor Miklós Veress and the poet choose a line from the poet referring to Korbut.